Yamaha A-S2100 a CD-S2100: jednoznačný pokrok
21.4.2015, Petr Štefek, recenze
V dnešní recenzi se podíváme na zoubek integrovanému zesilovači Yamaha A-S2100 a CD/SACD přehráváči CD-S2100. Překvapí toto kombo více než předešlá generace S2000 tohoto japonského giganta světa audia?
Kapitoly článku:
- Yamaha A-S2100 a CD-S2100: jednoznačný pokrok
- Yamaha A-S2100 - bližší pohled
- Yamaha CD-S2100 - bližší pohled
- Jak to hraje?
- Závěr - vyplatí se?
Začneme zesilovačem Yamaha A-S2100, který na první pohled zaujme malými prosvětlenými VU metry, které známe z dražší série S3000 nebo z integrovaných zesilovačů jiných známých značek. Někomu tyto indikátory vadí, ale já jsem jejich urputný zastánce, neboť podle mého názoru nejsou na škodu ani funkčně (limitace zesilovače) a ani opticky (prostě magnetizují). Je pravdou, že velké VU metry Yamaha A-S3000 vypadají pod fazetovým sklem přeci jen lépe, ale i tak v tomto případě představují jakousi tečku za velmi povedeným designem celého přístroje. Měřáky jsou schopny ukazovat špičky nebo průměr hlasitosti.
Provedení zesilovače je v dané cenové kategorii skvělé. Kdyby někdo tvrdil, že daný zesilovač stojí o 20 nebo 30 000 Kč více, tak by pouze s ohledem na vzhled tento výrok bez problému obhájil. Stříbrné provedení s černými lakovanými bočnicemi vypadá výborně. Přední panel je z lakovaného hliníku, resp. je z blíže neidentifikované slitiny s hliníkem v hlavní roli. Panel je poměrně tenký ve srovnání s dražšími zesilovači, ale celý design dohromady funguje a je velmi vyvážený. Ocelové šasi je tuhé a nekroutí se. Za provedení a design si zesilovač odnáší jednoznačně jedničku.
Pohled dovnitř zesilovače potěší oko lajka i odborníka. Najdeme zde klasicky dva zrcadlové výkonové stupně (osazené 2 páry MOSFETů) oddělené poměrně velkým transformátorem klasické koncepce (EI). Dražší Yamaha A-S3000 využívá toroidní transformátor. Yamaha A-S2100 nabízí výkon 2 x 90 W do 8 Ohmů a 2 x 150 W do 4 Ohmů. Celkové harmonické zkreslení (THD) je podle výrobce nižší než 0,07 %. Vzhledem k tomu, že lidské ucho u natrénovaných nahrávek je schopno rozpoznat zkreslení od zhruba 1 %, berme celkové harmonické zkreslení jako důležitý parametr, který ledacos napoví, avšak podle mého není stěžejní pro kvalitní reprodukci jako takovou.
Zajímavý je i poměrně vysoký damping faktor zesilovače (250), který napovídá, že membrány měničů reprosoustav by měly být vedeny „pevnou“ rukou. V průběhu testu se ovšem ukázalo, že takový Luxman L-590AX se skoro nachlup stejným udávaným damping faktorem (240) měl membrány pod daleko větší kontrolou. Protože to pro účely testu neměříme, zajímalo mě, zda se oba modely někdo pokusil naměřit ve stejných podmínkách. Měl jsem v tomto ohledu štěstí na polský magazín audio.com.pl, kde oba zesilovače dosáhly totožných výsledků v oblasti výkonu, damping faktoru i celkového zkreslení. Pokud budeme předpokládat, že polští recenzenti umí měřit tyto základní, bude zřejmě zakopaný pes ležet jinde.
Na palubě zesilovače najdeme dedikovaný předzesilovač gramofonových přenosek MM/MC a dle výrobce také dedikovaný sluchátkový zesilovač (uvedeno v marketingové brožuře), ale o druhém lze s úspěchem pochybovat (vše je nejspíše řešeno děličem a využívá se výkonových stupňů). K dispozici jsou fyziologické regulace, které je ovšem lepší nechat vyřazeny, protože tento element v signálové vestě přeci jen ovlivňuje výsledný zvuk v negativním směru. Pro špatné nahrávky se ale občas hodí, neboť tam převažují pozitiva nad zmíněnými negativy. Hmotnost zesilovače je 23,4 kg, což ilustruje solidní provedení. Rozměry zesilovače jsou 157 x 435 x 463 mm.
Na straně analogových vstupů máme trojici linkových (RCA) vstupů, které jsou doplněny o jeden pár symetrických vstupů (XLR). Vzhledem k tomu, že přehrávač i zesilovač jsou navrženy jako symetrické, využívání symetrického propojení vřele doporučuji. Gramofonový předzesilovač je reprezentován na zadním panelu jediným linkovým vstupem. V případě japonských integrovaných zesilovačů je kromě fyziologických regulací absolutním pravidlem i přítomnost dvou páru výstupních reproduktorových terminálů, takže můžete použít 4 reprosoustavy najednou, nebo mezi nimi přepínat.
Pokud byste rádi integrovali zesilovač do systému domácího kina, přijde vhod funkce „rozpojení“ předzesilovače a koncových stupňů, které se pak dají řídit třeba přes AV předzesilovač. Zesilovač má dedikovaný přepínač vstupní citlivosti, který lze využít u komponent s výrazně odlišnou výstupní úrovní, než jakou má firemní přehrávač Yamaha S-2100.
Provedení zesilovače je v dané cenové kategorii skvělé. Kdyby někdo tvrdil, že daný zesilovač stojí o 20 nebo 30 000 Kč více, tak by pouze s ohledem na vzhled tento výrok bez problému obhájil. Stříbrné provedení s černými lakovanými bočnicemi vypadá výborně. Přední panel je z lakovaného hliníku, resp. je z blíže neidentifikované slitiny s hliníkem v hlavní roli. Panel je poměrně tenký ve srovnání s dražšími zesilovači, ale celý design dohromady funguje a je velmi vyvážený. Ocelové šasi je tuhé a nekroutí se. Za provedení a design si zesilovač odnáší jednoznačně jedničku.
Pohled dovnitř zesilovače potěší oko lajka i odborníka. Najdeme zde klasicky dva zrcadlové výkonové stupně (osazené 2 páry MOSFETů) oddělené poměrně velkým transformátorem klasické koncepce (EI). Dražší Yamaha A-S3000 využívá toroidní transformátor. Yamaha A-S2100 nabízí výkon 2 x 90 W do 8 Ohmů a 2 x 150 W do 4 Ohmů. Celkové harmonické zkreslení (THD) je podle výrobce nižší než 0,07 %. Vzhledem k tomu, že lidské ucho u natrénovaných nahrávek je schopno rozpoznat zkreslení od zhruba 1 %, berme celkové harmonické zkreslení jako důležitý parametr, který ledacos napoví, avšak podle mého není stěžejní pro kvalitní reprodukci jako takovou.
Zajímavý je i poměrně vysoký damping faktor zesilovače (250), který napovídá, že membrány měničů reprosoustav by měly být vedeny „pevnou“ rukou. V průběhu testu se ovšem ukázalo, že takový Luxman L-590AX se skoro nachlup stejným udávaným damping faktorem (240) měl membrány pod daleko větší kontrolou. Protože to pro účely testu neměříme, zajímalo mě, zda se oba modely někdo pokusil naměřit ve stejných podmínkách. Měl jsem v tomto ohledu štěstí na polský magazín audio.com.pl, kde oba zesilovače dosáhly totožných výsledků v oblasti výkonu, damping faktoru i celkového zkreslení. Pokud budeme předpokládat, že polští recenzenti umí měřit tyto základní, bude zřejmě zakopaný pes ležet jinde.
Na palubě zesilovače najdeme dedikovaný předzesilovač gramofonových přenosek MM/MC a dle výrobce také dedikovaný sluchátkový zesilovač (uvedeno v marketingové brožuře), ale o druhém lze s úspěchem pochybovat (vše je nejspíše řešeno děličem a využívá se výkonových stupňů). K dispozici jsou fyziologické regulace, které je ovšem lepší nechat vyřazeny, protože tento element v signálové vestě přeci jen ovlivňuje výsledný zvuk v negativním směru. Pro špatné nahrávky se ale občas hodí, neboť tam převažují pozitiva nad zmíněnými negativy. Hmotnost zesilovače je 23,4 kg, což ilustruje solidní provedení. Rozměry zesilovače jsou 157 x 435 x 463 mm.
Na straně analogových vstupů máme trojici linkových (RCA) vstupů, které jsou doplněny o jeden pár symetrických vstupů (XLR). Vzhledem k tomu, že přehrávač i zesilovač jsou navrženy jako symetrické, využívání symetrického propojení vřele doporučuji. Gramofonový předzesilovač je reprezentován na zadním panelu jediným linkovým vstupem. V případě japonských integrovaných zesilovačů je kromě fyziologických regulací absolutním pravidlem i přítomnost dvou páru výstupních reproduktorových terminálů, takže můžete použít 4 reprosoustavy najednou, nebo mezi nimi přepínat.
Pokud byste rádi integrovali zesilovač do systému domácího kina, přijde vhod funkce „rozpojení“ předzesilovače a koncových stupňů, které se pak dají řídit třeba přes AV předzesilovač. Zesilovač má dedikovaný přepínač vstupní citlivosti, který lze využít u komponent s výrazně odlišnou výstupní úrovní, než jakou má firemní přehrávač Yamaha S-2100.
