Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
CD/SACD přehrávače
DA převodníky
Streamery
Zesilovače
Reproduktory
Sluchátka
Ostatní
Facebook  |  Twitter
O nás  |  Napište nám
Svět hardware  |  Digimanie
Svět mobilně  |  TV Freak

Pioneer N-70A: téměř dokonalý streamer

, , recenze
Pioneer N-70A: téměř dokonalý streamer
Měli jsme jako jedni z prvních možnost otestovat přednosti zbrusu nového streameru Pioneer N-70A, který v současné nabídce představuje to nejlepší, čím se firma může pochlubit. Konkurenční přehrávače jako Marantz NA-8005 ovšem nebudou snadnými soupeři.
Pioneer N-70A: téměř dokonalý streamer
Pioneer N-70A jsme posuzovali v několika kategoriích. Stěžejní důraz jsem v tomto ohledu kladl na zvukové kvality přehrávače při využití přehrávání po domácí síti a USB. Většina uživatelů bude velmi pravděpodobně využívat především přehrávání ze síťového disku a příležitostně i rozhraní USB pro přehrávání DSD. Možností je v případě streameru N-70A opravdu mnoho, neboť může velmi dobře sloužit jako centrální digitální přehrávač díky dodatečným digitálním vstupům (SPDIF) a výstupům (SPDIF).

Než jsem poprvé zapojil Pioneer N-70A do sestavy a začal přehrávat neposlouchaná alba, byl jsem si téměř jist, že si budu muset dát pár dní hudebního půstu, abych mohl ocenit zvukové kvality přehrávače z nižší cenové hladiny. Obvykle je průvodním jevem přechodu od levnějšího k dražšímu přehrávači plochá reprodukce se šustivými nejvyššími frekvencemi a pouze průměrné rozlišení napříč celým frekvenčním spektrem a nevalná dynamika. Pioneer N-70A mě v tomto ohledu velmi příjemně překvapil tím, že naprostou většinu těchto nedostatků nemá, resp. nejsou tak patrné jako u jiných zařízení v této cenové relaci.





Největší předností tohoto nového streameru je rozhodně rozlišení a bezchybně zobrazený prostor nahrávky. Pioneer N-70A je v tomto ohledu tak dobrý, že poslal na hanbu i oceňovaný převodník české provenience Casea Orion Lite. Tonalita Pioneeru je neutrální a nebude tak možné kompenzovat jakékoli nedostatky reprodukčního řetězce. Pokud připojíte Pioneer k lampovému nebo tranzistorovému zesilovači s mírně „teplejším“ projevem, rozhodně nebudete výsledkem zklamáni. Troufnu si dokonce říct, že tento streamer bude adekvátním partnerem k integrovaným zesilovačům s dvojnásobnou cenovkou, než sám nosí.

Pokud máte dostatečnou sbírku hudby v různém rozlišení, můžete se na vlastní uši přesvědčit, že Pioneer N-70A bez sebemenšího zaváhání dokáže rozlišovat mezi nahrávkou v klasickém rozlišení „RedBook“ (16-bit/44,1kHz) a její verzí ve vysokém rozlišení, což znamená 24 bitů a 96 kHz nebo vyšší. Dobrým příkladem v tomto ohledu byla např. nahrávka Los Angeles Guitar Quartet – LAGQSPIN v rozlišení 24 bitů/176,4 kHz ve srovnání s běžnou verzí v obligátních 16 bitech/44,1 kHz. Benefity vyššího rozlišení jsou patrné napříč všemi žánry, ale přeci jen nejvíce z rozdílů těží klasická hudba a některé odnože jazzu či progresivního rocku.





Ve srovnání s dražšími hudebními streamery chybí v případě Pioneeru N-70A větší důraz na spodních frekvencích. Prokreslenost a kontury basům nechybí, ale ve srovnání s Luminem nebo jinými dražšími streamery jsou nejnižší frekvence takové „lehkonohé“. Tuto kritiku ovšem berte s rezervou, protože nic lepšího v této cenové kategorii jen tak neuslyšíte. Pokud máte zesilovač, který má dostatečný fundament basové složky, pak výše uvedená skutečnost nemusí znamenat výraznější problém.

Dynamika je u běžných rockových a jazzových nahrávek na velmi slušné úrovni, tedy alespoň pokud to nahrávka samotná a její kvalita dovolí. Rezervy bychom mohli najít opět především při přehrávání klasické hudby, která prostě neochvějně vyžaduje to nejlepší, co si vaše kapsa může dovolit. V tomto ohledu se Pioneer N-70A nemůže měřit s drahými streamery nebo D/A převodníky s cenovkami nad 60 000 Kč. Bernard Haitink, London Symphony Orchestra - Beethoven Symphonies znějí s menší dynamikou a nadhledem, než s jakou jsem zvyklý ji slýchávat na dražších zařízeních. Zázraky se tedy nedějí. Ovšem na druhou stranu musím opět zopakovat, že nic lepšího v dané cenové relaci ani největší optimista čekat nemůže. Výkony jako tyto byly ještě před pár lety vyhrazeny zařízením s podstatně vyšší cenovkou.





Naproti tomu alba Kenny Burrell – Midnight Blues (24-bit/96 kHz) nebo Daft Punk – Random Access To Memories (24-bit/88,2 kHz) hrála jedna radost bez zásadních výtek. Pokud tedy nejste zrovna vyznavači klasické hudby, budete slabé stránky tohoto streameru ve spojení s adekvátní aparaturou hledat marně. Pokud by Pioneer zapracoval a model N-70A by v další inkarnaci nebo revizi uměl zahrát níže a také s větším důrazem na nižších frekvencích, rázem by se některé dražší konkurenční streamery musely opravdu velmi urputně poprat o své místo pod sluncem. Přehrávání PCM hudebních souborů (FLAC, MP3 nebo ALAC) po síti nemá žádné výraznější nedostatky a streamer samotný reaguje na všechny pokyny rychle a bez zaváhání.

Pokud si chceme otestovat možnosti při přehrávání DSD, musíme se posunout k USB, které je nutné pro přehrávání hudby zakódované v DSD. Je dost dobře možné, že s některým dalším updatem firmware streameru bude možné přehrávat DSD i po síti. Prozatím ale streamer ani soubory s koncovkami DSF nebo DSDIFF nevidí a složky, kde jsou uloženy, automaticky ignoruje a ani je v nabídce nezobrazuje. Je velmi pravděpodobné, že i po podobném upgrade firmware bude pro přehrávání potřeba NAS s nainstalovaným MinimServer nebo podobným software.





Poněkud překvapivou záležitostí je z hlediska zvukové kvality skutečnost, že přes USB rozhraní s podporou asynchronních přenosů (TYP B na zadní straně přístroje) je výsledek ještě o chloupek lepší než v případě sítě. Rozdíly to nejsou v pravdě velké, protože pro odhalení tohoto faktu bylo potřeba několikrát přepnout do obou módů a pečlivě vybrat nahrávky, kde rozdíly slyšet byly. Pokud se tedy rozhodnete využívat Pioneer N-70A jako USB převodník, nebudete rozhodně strádat. Počítat ovšem musíte s dobře nastaveným počítačem, čímž myslím především software pro přehrávání hudebních souborů. Např. v případě mnou využívaného přehrávače Foobar2000 jeho síla tkví v možnostech jeho doplňkových softwarových pluginů. Konkurenční platforma Apple s nainstalovaným software pro přehrávání hudebních souborů, jako je známá Amarra nebo Audirvana, odvede stejnou ne-li lepší službu než PC.

Přehrávání obou formátů DSD (64/128) přes USB je velmi vítaným bonusem, ale samotné hudby v nativním DSD formátu není mnoho. Pokud už nějakou máte, budete na výsost spokojeni. Přehrávat skrze softwarový přehrávač můžete nejen soubory s koncovkou DSF a DSDIFF, ale třeba obrazy SACD pořízené na PlayStation 3. Tímto vás samozřejmě nenavádím k pirátství, ale je pravdou, že valná většina vydavatelství prostě DSD záznamy pořízené pro účely vydaní SACD do oběhu ani přes placené služby nepouští. Reprodukce DSD je hladká a velmi příjemně poslouchatelná. Ve srovnání s PCM ji mírně chybí živost a rozlišení nejvyšších frekvencí, což ovšem vynahrazuje „analogovou“ plynulostí a perfektní homogenitou reprodukce. Tento jev není nijak ojedinělý, protože pouze velmi drahé přehrávače a převodníky některých značek mají šanci vymanit se z tohoto schématu a smazat některé nectnosti DSD. Expertem v tomto oboru je jednoznačně Meitner, Emm Labs, dCS a v posledních letech také Luxman a Accuphase.





Pokud plánujete používat koaxiální a optický vstup SPDIF, bez problému to můžete učinit. Propojení s multimediálním centrem nebo televizí funguje naprosto bezproblémově, jen nesmíte zapomenout, že limitem je dvoukanálová reprodukce do rozlišení 24-bitů/192 kHz. Kvalita zvuku při sledování filmů je zcela dostatečná a poskytuje vítaný bonus kvalitního zvukového doprovodu k oblíbeným koncertům nebo filmům. Podobné je to i v případě předního USB vstupu, který má standardní „počítačové“ rozměry a jde tedy o typ A. Tento port hraje podstatně hůře než typ B na zadní straně streameru, ale pokud pro přehrávání využijete telefon nebo jiný kompromisní zdroj a budete přehrávanou hudbu míst spíše jako kulisu než jako zdroj pro kritický poslech, pak v jeho užití není sebemenší problém.

Podpora internetových rádií je v případě Pioneeru N-70A využitelná k plné spokojenosti náročnějšího posluchače. Některé starší streamery v podobné cenové relaci také umožňují poslech internetových rádií, ale kvalita takového poslechu byla většinou nevalná, což v případě Pioneeru N-70A naštěstí neplatí. Podobně to platí i pro placenou službu Spotify, kde si skrze Pioneer můžete pouštět libovolnou hudbu ve slušné kvalitě (mp3 o vysokém bitrate). Vliv volitelných filtrů pro DSD a PCM se dá označit za marginální, neboť ani při mnoha pokusech jsem nezaznamenal u testovacích hudebních souborů nějakou výraznější změnu ve zvuku, která by byla nějakým způsobem uchopitelná a popsatelná pro účely této recenze. Samotné zvukové kvality jsem posuzoval se zapnutými algoritmy Hi-Bit 32 a up-sampling. Rozdíly byly opět marginální a největší vliv mělo samotné převzorkování, které vtisklo zvuku jisté změkčení a pomáhalo hlavně u hudby o nízkém rozlišení.





Pioneer při přehrávání rozmazluje nejen možností nainstalovat si aplikaci pro ovládání, ale také velmi kvalitním dálkovým ovladačem, který umožňuje kompletní ovládání všech funkcí. Vše je logické a má velmi dobrou ergonomii. Snad až na malý displej přístroje, který ze zhruba dvou metrů nabízí velmi malé fonty pro orientaci ve stromové struktuře nabízené hudby. V tomto případě ovšem nastupuje zmíněná aplikace na telefonu či tabletu.