Audionet SAM G2: minimalismus pro náročné

Audionet SAM G2 je zesilovačem, který vám v prvních minutách nebo hodinách po vybalení může přinést mírné zklamání svým hudebním projevem. Nejsou žádné ohňostroje a žádný prvoplánový efekt, vše hraje tak nějak normálně a nenuceně, dalo by se říci až nudně. Takový bude zřejmě váš pocit, když na SAM G2 přejdete z eufonicky znějících lamp nebo tranzistorových zesilovačů. Tento zážitek ale ukazuje, jak dokáže být občas hifi matoucí, a je potřeba mít značné poslechové zkušenosti, aby člověk odhalil různé pastičky ve „zvuku“, které se projeví u zakoupeného zesilovače až pod delší době. Některé zesilovače hrají vše na „jedno kopyto“ a některé jsou zase tak rozlišující a „pravdivé“, až z toho bolí po chvíli uši a v horším případě i hlava.
SAM G2 není ani jednou zmiňovanou variantou. Tento integrovaný zesilovač je totiž ve své třídě možná tím nejneutrálnějším zesilovače s naprosto vyrovnaným pásmovým podáním, jaký byste mohli najít. Audionet hraje tak, že žádné pásmo nevyčnívá a ani na sebe neupozorňuje. Nejsou zde hladké středy tranzistorových zesilovačů Luxman nebo hromové basy často reprezentované značkou Krell. SAM G2 nevkládá do přehrávání téměř nic ze své DNA a snaží se pouze o zesílení. Snadno odhalí nectnosti komponent zapojených v audio řetězci.

Tak to bylo například s převodníkem Luxman DA-06, u něhož jsem si přes jeho nesporné kvality vědom některých nectností, jako je s menší přesností definované spodní pásmo. SAM G2 toto pásmo spolehlivě ukázal a na druhou stranu velmi pěkně vypíchnul celkové velmi muzikální podání tohoto převodníku, aniž by ho nějak umocňoval. Výsledkem bylo barvami hýřící křídlo Alfreda Brendela s krásným zobrazením mikro-dynamiky u některých Beethovenových sonát. Vlastně je to přesně klasika, v čem SAM G2 exceluje a kde se plně ukazuje jeho schopnost přenést atmosféru nahrávky, aniž by ji „přemaloval“ po svém.
Zajímavou zkušeností je srovnání s Luxmanem L-590AX, který je reprezentantem zcela jiné zvukové školy a přístupu ke konstrukci. Luxman si svou cenu v konečném důsledku obhájí a skutečně se jedná o tak zvukové odlišné zařízení, že si snad ani nemohou být konkurencí. Audionet má přinejmenším stejné rozlišení jako Luxman, ale podává hudbu s nadhledem anglického gentlemana, a přesto zůstává velmi zábavný. V případě klasické hudby si uvědomíme, že Luxman upřednostňuje jednotlivé tóny nástrojů, které jako by vyskakovaly z temného pozadí a hra sálu jako by zůstávala v pozadí. To vše budí zdání větší expresivity a mikro-dynamiky reprodukce.

SAM G2 na to kontruje při zachování velmi podobné detailnosti především klidem a pásmově vyrovnaným projevem, který nezdůrazňuje žádné složky nahrávky. Pokud sám šumí a někdo si v páté řadě odkašle, tak vám to SAM G2 dá vědět, i kdyby to působilo v tu chvíli rušivě. Není to ovšem ani náhodou situace, kdy analytické schopnosti zesilovače od hudby spíše rozptylují, než aby vyvolávaly emoce bezchybným vyzněním nahrávky. SAM G2 hraje vše rovně a bez přikrášlování. Nebude zřejmě tím pravým strojem pro milovníky lamp, ale na druhou stranu se dá říci, že i přes svou pracovní třídu AB dokáže velmi pěkně zobrazovat mikrodynamické kontrasty. S povděkem se dá kvitovat také absence zrnitosti na výškách, které mám tendenci vždy popisovat jako pocit „písku mezi zuby“. To není ani v této cenové relaci ojedinělým úkazem ani u produktů světoznámých značek.
Abych SAM G2 pouze nechválil, tak mi přišel poctivě zesilovač výkonově slabší než mé 30W áčko, což je objektivně samozřejmě nesmysl, protože Sam G2 disponuje podstatně větším výkonem. Toto připisují na vrub již zmíněné neutrálnosti zesilovače, který prostě hraje „rovně“, a může se tak pocitově zdát, že je Luxman s mírným zdůrazněním na vyšších basech a svou hudební expresivitou silnější. V průběhu testování se mi ovšem na mysl vracela pořád stejná otázka, a to jak by si s mými oblíbenými Accordo poradil nějaký silnější koncový zesilovač téže značky. Zdánlivě nesmyslné kombinace poměrně malých regálových reprosoustav napájených silným koncovým zesilovačem přináší často v domácích podmínkách velmi zajímavé výsledky.

Jak jsem již psal v první kapitole, tak v případě integrovaného zesilovače SAM G2 se zdá předřazení síťového filtru na škodu věci. Malé oddělovací trafo s filtračními kondenzátory pro SAM nestačí a levnější síťové filtry spíše SAM G2 brzdí v rozletu. Je možné, že dobře dimenzovaný síťový filtr jako Gigawatt PC-4/3 Evo nebo podobné budou ku prospěchu věci, ale pro nás je v tento okamžik důležité, že SAM G2 hraje nejlépe napájený přímo ze „zdi“.
Kapitolou samou o sobě je schopnost zobrazit prostorovou informaci nahrávky, která je lepší než kteréhokoli jiného integrovaného zesilovače v dané kategorii. Nejde ani o ultra přesné zobrazení obrysů hrajícího nástroje, ale spíše o celkovou plasticitu a téměř o hmatatelnost hudební scény. Podobně působivě to umí dělené zesilovače Audionetu, které plasticitou vyobrazení zvukové scény v ničem nezadají s dobrými lampami (v ničem jiném se samozřejmě tyto dva světy nepotkávají).

Zesilovač z produkce Audionetu nediskriminuje libovolný žánr. Jeho parketa jsou podle mého sice klasika, ale minimálně stejnou měrou zvládá také rock nebo i tvrdší žánry. Pozitivní zpráva pro fanoušky dobré hudby leč horších nahrávek (typicky 70. léta rock a pop) je skutečnost, že SAM G2 sice záznamům nic neodpustí, ale přehlédne tyto chyby se stoickým klidem místo toho, aby na plné kolo křičel, že to je špatně. V tomto kontextu se jedná o skutečně velmi univerzální zesilovač. Pokud bych měl definovat Sam G2 několika slovy, pak to byla asi neutralita, preciznost a prostorovost s dostatečnou dávkou energie.