Wadia di322: návrat do první ligy

Wadia di322 je velmi detailně hrající převodník a ve svém projevu a v dané cenové kategorii budete těžko hledat něco výrazně lepšího. Projev není v žádném případě přehnaně analytický, ale spíše ho lze popsat jako transparentní s přiměřenou dávkou detailů, které nijak neexhibují nad celkovým zvukovým obrazem. Reprodukce tak zůstává za každých okolností spíše muzikálním než analytickým cvičením. Pokud budete většinou přehrávat běžnou produkci z oblasti pop music či rocku, tak není potřeba hledat alternativy mezi převodníky ve vyšších cenových patrech. Ve srovnání s mým Luxmanem DA-06 nenabízí Wadia di322 tak prokreslené a plné střední pásmo a rovněž nedokáže vykouzlit podobnou magii při přehrávání nativních DSD záznamů tak, jako to umí Meitner MA-1 nebo již zmiňovaný Luxman, byť každý po svém.
Wadia di322 je podle mého především velkým univerzálem, který vás neurazí u přehrávání žádného žánru v libovolném z podporovaných formátů, ale nejlépe si samozřejmě radí s PCM o vyšším rozlišení, kde se díky nadprůměrné čistotě vyšších frekvencí cítí jako doma a dokáže ze záznamů klasické hudby vydolovat téměř maximum. Výrazněji ustoupit musí pouze před dražšími premianty v této třídě, například před již několikrát zmiňovaným Meitner MA-1. Wadia měla v tomto ohledu poněkud smůlu, protože sepisování této recenze mě chytilo právě při poslechu toho naprosto excelentního převodníku, a tak se srovnávání chtě nechtě dopouštím i s tím vědomím, že Meitner je výrazně dražším převodníkem.
Wadii di322 je nutné podle mého názoru velmi pozorně a citlivě párovat se zesilovačem a vhodnější v tomto ohledu budou méně analytické modely s lehounce „protepleným“ projevem, které zároveň nebudou stírat vynikající transparentnost toho převodníku ani ji nebudou dále umocňovat a dodají celkové reprodukci trošku té „lidskosti“ navíc. Velmi zajímavou možností je uplatnit Wadii v audio řetězci jako „předzesilovač“ díky regulovatelnému výstupu. Regulace v digitální doméně (konkrétně v ES9016S) přináší obecně negativa, ale pokud je uskutečňována ve vysokém rozlišení, tak nemusí znamenat zásadní problém.

Výrobce použitého čipu ESS slibuje řízení hlasitosti s 32bitovou přesností, což by nemělo znamenat ztrátu rozlišení ani u záznamů o vstupním rozlišením 24 bitů. V praxi vliv digitální regulace přeci jen slyšet je a logicky je tomu tak při nižších úrovních hlasitosti, kde reprodukce ztrácí na detailech a začíná být rovněž mírně slyšitelný šum. Při standardních hlasitostech je to bez výhrad velmi použitelné řešení. Plnohodnotný předzesilovač v high-endovém řetězci Wadia di322 určitě nezastoupí, avšak pro běžnou reprodukci například se zmiňovanými koncovými zesilovači Wadia ve třídě D je určitě zajímavou možností, jak se ušetřit a vyřadit jeden komponent z reprodukčního řetězce.
Přesuňme se nyní k mé oblíbené klasické hudbě, která je prubířským kamenem každého reprodukčního řetězce či samostatného komponentu. Wadia di322 v tomto případě odvádí velmi slušný výkon a v oblasti reprodukce větších orchestrálních těles nelze nic zásadního vytýkat. Jednotlivé orchestrální sekce se neslévají, výsledkem čehož je často nepřehledná zvuková změť. Nečekejte ovšem od Wadie plasticitu a hloubku scény, jakou umí velmi detailně vykreslit třeba Meitner MA-1. Na druhou stranu si v tomto srovnání s výrazně dražším kanadským převodníkem nevedla Wadia di322 vůbec špatně a dokázala dobré záznamy oddělovat od těch špatných bez sebemenšího zaváhání.
Testovaný převodník nezklamal v žádné z testovaných oblastí, ale rovněž je nutné podotknout, že špetka živosti mu na dražší konkurenty trochu chybí. Cítit je to především u záznamů s velkým dynamickým rozsahem, kde byla cítit jistá rezervovanost a nadhled převodníku nad zvukovým děním. Jeden návštěvník se po asi hodinovém poslechu Wadie vyjádřil v tom smyslu, že přesně takto to on chce, žádná přehnaná živelnost a energie, ale především přesný transparentní zvuk se smyslem pro detail. Nutno zároveň podotknout, že po celou dobu hrálo album Pink Floyd The Wall.
Wadia je svým naladěním a zvukovou stopou v řetězci jasně identifikovatelná a poměrně jasně dává najevo jaký D/A čip má svých útrobách (ES9016S). Všechny přístroje, které jsem měl poslední dobou na test nebo je slyšel, mají díky tomuto čipu velmi podobnou zvukovou signaturu. Wadia bude zajímavým převodníkem pro ty, kteří do svého řetězce hledají transparentnost s dostatkem detailů, avšak bez potřeby preparovat detaily nahrávek.