Yamaha A-S2100 a CD-S2100: jednoznačný pokrok
21.4.2015, Petr Štefek, recenze
V dnešní recenzi se podíváme na zoubek integrovanému zesilovači Yamaha A-S2100 a CD/SACD přehráváči CD-S2100. Překvapí toto kombo více než předešlá generace S2000 tohoto japonského giganta světa audia?
Kapitoly článku:
Integrovaný zesilovač A-S2100 je jednoznačně tím lepším z dnes prezentované dvojice. Není důvod to tajit a chodit okolo horké kaše. Integrovaný model se nadmíru povedl a je to výrazný skok od předchozí generace Yamaha A-S2000, která byla upřímně řečeno poněkud „nemastná a neslaná“. Pod pláštíkem vycizelovaného a umírněného vyznění jednoduše postrádal tento zesilovač kousek té dravosti a živosti. Na rozdíl od levnějších zesilovačů (např. NAD C375BEE) má nová Yamaha A-S2100 podstatně neutrálnější zvuk a jednotlivá pásma jsou v daleko lepší proporci, což se v přímém porovnání s NAD může zdát jako mínus, protože rocková muzika postrádá na první poslech „drive“, který NAD u těchto levnějších zesilovačů prostě umí naservírovat velmi líbivě. Jakmile ale dojdeme k nahrávkám jazzu nebo klasiky, Yamaha S-2100 ukazuje NADu svá záda a zobrazuje velmi dobře prostorové informace nahrávky.
Integrovaný zesilovač Yamaha A-S2100 umí nechat vyniknout jednotlivým nahrávkám bez toho, aby každé nahrávce nutil své vyznění a barvu zvuku. Na danou cenovou relaci se jedná o velmi dobrý výkon. Pokud Yamahu S-2100 srovnáte s integrovaným Luxmanem L-590AX, dostane samozřejmě Yamaha na frak, ale rozdíl není až tak propastný a pro uši bolestný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Yamaha nemá takový smysl pro detail nebo schopnost vykreslit prostor a rovněž nevládne nad reprosoustavami takovou autoritou jako Luxman, ale když vezmeme v úvahu čtvrtinovou cenu Yamahy, pak není důvod, aby úsměv na tváři recenzenta zamrzl.
Ve spojení s firemním přehrávačem kvality integrovaného zesilovače zcela nevyniknou a příjemné věci se začnou dít teprve, když připojíme přehrávač nebo převodník vyšší cenové kategorie. Na zkoušku jsme do řetězce zapojili Luxman D-08u, který jasně ukázal, co byla negativa přehrávače a co jsou přeci jen limity samotného integrovaného zesilovače Yamaha A-S2100. Velmi zřetelná je absence zrnitosti na vyšších frekvencích, která zde byla patrná v kombinaci s firemním přehrávačem Yamaha CD-S2100. Zesilovač je schopen velmi pěkné lokalizace nástrojů a je také patrné, že velmi dobře zvládá frekvenční extrémy a s vlajkovým přehrávačem Luxman jde jednoznačně hloub a výše. Zároveň je zde zřetelné, že zesilovač balí vše do pláštíku pohody a jistého odstupu od dění. Yamaha A-S2100 není živelný zesilovač, který na vás srší energii s každou zahranou notou. Pokud bych hledal slovo, které tomuto integrovanému zesilovači vyhovuje, pak to bylo „vyrovnaný“. Velmi mi připomíná to, co umí ve své vlastní kategorii Luxman L-507uX, který je rovněž velmi univerzální.
Yamaze se povedlo udělat zesilovač, který krásně vypadá, má vybavení, kterému nechybí naprosto nic a navíc ještě dobře hraje. V této cenové relaci je na trhu pěkná řádka konkurentů jako např. Vincent SV 234, Primare i32 či Denon PMA-2020. Troufám si ovšem tvrdit, že pokud se týká celkového skóre zahrnujícího provedení, funkcionalitu a zvuk, je Yamaha A-S2100 i v této společnosti nesmírně zajímavá. Pokud se týká kvality samotného zvuku, někteří konkurenti nabídnou o něco lepší výkon a živější zvuk. Je ovšem nutné opět zmínit, že oproti předchozí generaci už rozdíly nejsou ve srovnání s konkurencí propastné. Pokud by Yamaha zapracovala na podání středového pásma, které by mohlo přeci jen o něco expresivnější, v dané cenové relaci by hledala konkurenci pouze velmi těžko. Yamaha A-S2100 zanechala vskutku pozitivní dojem.
Přehrávač Yamaha CD-S2100 je opravdový multifunkční stroj. Zvládá přehrávat fyzická média CD/SACD a rovněž dokáže suplovat externí D/A převodník s podporou DSD a PCM skrze USB rozhraní. To, že Yamaha umí přehrávat všechno, ještě neznamená, že všechno dělá na stejně vysoké úrovni. V případě přehrávání CD nečekejme žádné zázraky. Reprodukce je sice na úrovni dané cenové relace, ale ničím zásadním neoslní. Máme zde poněkud hrubě skicovaný obrázek prostorou a pouze dostatečnou dynamiku. Opět je zde cítit jistá odtažitost přehrávače, který jakoby se bál do hudby vložit vše a raději si dává pozor, aby nic neudělal špatně. Plusem může být skutečnost, že přehrávači se daří relativně dobře rozmotávat složitější pasáže hudby a za všech okolností zůstává věrný nahrávce, což je zásluha jeho velmi dobré tonální vyrovnanosti a taky toho, že nepreferuje žádné přenášené pásmo.
Jakmile přesedláme na SACD, odchází většina nedostatků, avšak „opatrnost“ přehrávače zůstává. Pakliže doma máte dostatečnou sbírku SACD, budete vcelku spokojeni s tím, co tento přehrávač ukazuje. Výrazně se redukuje šustivost nejvyšších frekvencí, což je vykoupeno jejich zjemněním a ztrátou jejich rozlišení. Tento jev není zcela neobvyklý v případě levnějších SACD přehrávačů, kdy je jejich „analogovost“ vykoupena větším šumem a také zmiňovaným průměrným rozlišením na výškách. Pokud si poslechnete na přehrávači Yamaha CD-S2100 SACD verzi klasického alba Late Vivaldi Concerto (Giuliano Carmignola – Sony Music) a pak vyzkoušíte stejné album v PCM kvalitě CD (16-bitů/44,1 kHz), budete v případě Yamahy velmi pravděpodobně preferovat SACD. To ovšem neznamená, že reprodukce je v případě SACD lepší ve všech ohledech. Hlavní housle postrádají jistou život a řezavost a doprovodný komorní orchestr je mírně potlačen právě na výškách. Výsledkem je ovšem „příjemnější“ zvuk.
Podobně je tomu o rockového alba Sanata Caravanserai (MFSL), kde SACD verze ubírá z naléhavosti a vše posunuje směrem příjemnějšího poslechu, což není vždy ku prospěchu věci vyznění samotného. Weather Report Black Market (Sony Music) naopak podstatně lépe dopadl ve verzi SACD, kde jsem spokojeně doposlouchal několik skladeb do jejich úplného konce. Pokud se tedy týká přehrávání fyzických médií SACD/CD, není Yamaha žádným drtičem konkurence, ale nabízí především solidní vyvážené výkony. Jak jsem psal výše u integrovaného zesilovače A-S2100, tak předřazení lepšího zdroje vnáší do reprodukce mnoho pozitiv.
Velmi příjemným překvapením je v případě testovaného přehrávače kvalita jeho integrovaného D/A převodníku, který je dostupný skrze trojici digitálních vstupů. Implementace USB je nadmíru slušná, a pokud si pustíte hi-res nahrávku z PC (Signalyst HQ Player), velmi pravděpodobně se budete jen těžko vracet k verzi téhož alba na stříbrném kotoučku. Pokud se obejdete bez DSD podpory skrze USB, tak vřele doporučuji využít kvalitní USB na SPDIF konvertor, protože pouze toto je jediná cesta, jak vykřesat z CD-S2100 maximum. Po předřazení putovního konvertoru M2 Tech HiFace Evo se zvuk jednoznačně pročistil a u přehrávání klasiky bylo zřejmé, že nyní je ve zvukové scéně větší pořádek a jednotlivé orchestrální sekce jsou od sebe lépe odděleny. Potlačena byla i zrnitost na nejvyšších frekvencích, která již není tolik patrná jako u přehrávání CD.
Přehrávač exceluje při přehrávání hi-res audia (24/96 a výše) v PCM, kdy jsou v mžiku zapomenuty výtky pro CD nebo SACD. Yamaha podává v této oblasti výkony jako běžné komerční převodníky okolo 25 000 Kč, což není vůbec špatný výsledek. Najdou se lépe hrající přehrávače CD v této kategorii? Zcela jistě. Namátkou mě napadá Ayon CD-07s nebo Vincent CD-S5. Ayon CD-07s ale např. fatálně selhává při přehrávání hudby přes USB, kde je implementace tohoto rozhraní opravdu špatná a také neumí SACD a ani DSD přes zmiňované rozhraní. Vincent podporu DSD nenabízí vůbec a velká omezení má i na straně kvality implementace SPDIF digitálních vstupů. Hudba z CD mechaniky hraje výrazně lépe. Nic tedy není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Yamaha nenabízí nejlepší výkony na jednotlivých frontách, ale celkově se může pochlubit velmi vyrovnanými výkony, které jsou pro některé konkurenty nedosažitelné.
Integrovaný zesilovač Yamaha A-S2100 umí nechat vyniknout jednotlivým nahrávkám bez toho, aby každé nahrávce nutil své vyznění a barvu zvuku. Na danou cenovou relaci se jedná o velmi dobrý výkon. Pokud Yamahu S-2100 srovnáte s integrovaným Luxmanem L-590AX, dostane samozřejmě Yamaha na frak, ale rozdíl není až tak propastný a pro uši bolestný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Yamaha nemá takový smysl pro detail nebo schopnost vykreslit prostor a rovněž nevládne nad reprosoustavami takovou autoritou jako Luxman, ale když vezmeme v úvahu čtvrtinovou cenu Yamahy, pak není důvod, aby úsměv na tváři recenzenta zamrzl.
Ve spojení s firemním přehrávačem kvality integrovaného zesilovače zcela nevyniknou a příjemné věci se začnou dít teprve, když připojíme přehrávač nebo převodník vyšší cenové kategorie. Na zkoušku jsme do řetězce zapojili Luxman D-08u, který jasně ukázal, co byla negativa přehrávače a co jsou přeci jen limity samotného integrovaného zesilovače Yamaha A-S2100. Velmi zřetelná je absence zrnitosti na vyšších frekvencích, která zde byla patrná v kombinaci s firemním přehrávačem Yamaha CD-S2100. Zesilovač je schopen velmi pěkné lokalizace nástrojů a je také patrné, že velmi dobře zvládá frekvenční extrémy a s vlajkovým přehrávačem Luxman jde jednoznačně hloub a výše. Zároveň je zde zřetelné, že zesilovač balí vše do pláštíku pohody a jistého odstupu od dění. Yamaha A-S2100 není živelný zesilovač, který na vás srší energii s každou zahranou notou. Pokud bych hledal slovo, které tomuto integrovanému zesilovači vyhovuje, pak to bylo „vyrovnaný“. Velmi mi připomíná to, co umí ve své vlastní kategorii Luxman L-507uX, který je rovněž velmi univerzální.
Yamaze se povedlo udělat zesilovač, který krásně vypadá, má vybavení, kterému nechybí naprosto nic a navíc ještě dobře hraje. V této cenové relaci je na trhu pěkná řádka konkurentů jako např. Vincent SV 234, Primare i32 či Denon PMA-2020. Troufám si ovšem tvrdit, že pokud se týká celkového skóre zahrnujícího provedení, funkcionalitu a zvuk, je Yamaha A-S2100 i v této společnosti nesmírně zajímavá. Pokud se týká kvality samotného zvuku, někteří konkurenti nabídnou o něco lepší výkon a živější zvuk. Je ovšem nutné opět zmínit, že oproti předchozí generaci už rozdíly nejsou ve srovnání s konkurencí propastné. Pokud by Yamaha zapracovala na podání středového pásma, které by mohlo přeci jen o něco expresivnější, v dané cenové relaci by hledala konkurenci pouze velmi těžko. Yamaha A-S2100 zanechala vskutku pozitivní dojem.
Přehrávač Yamaha CD-S2100 je opravdový multifunkční stroj. Zvládá přehrávat fyzická média CD/SACD a rovněž dokáže suplovat externí D/A převodník s podporou DSD a PCM skrze USB rozhraní. To, že Yamaha umí přehrávat všechno, ještě neznamená, že všechno dělá na stejně vysoké úrovni. V případě přehrávání CD nečekejme žádné zázraky. Reprodukce je sice na úrovni dané cenové relace, ale ničím zásadním neoslní. Máme zde poněkud hrubě skicovaný obrázek prostorou a pouze dostatečnou dynamiku. Opět je zde cítit jistá odtažitost přehrávače, který jakoby se bál do hudby vložit vše a raději si dává pozor, aby nic neudělal špatně. Plusem může být skutečnost, že přehrávači se daří relativně dobře rozmotávat složitější pasáže hudby a za všech okolností zůstává věrný nahrávce, což je zásluha jeho velmi dobré tonální vyrovnanosti a taky toho, že nepreferuje žádné přenášené pásmo.
Jakmile přesedláme na SACD, odchází většina nedostatků, avšak „opatrnost“ přehrávače zůstává. Pakliže doma máte dostatečnou sbírku SACD, budete vcelku spokojeni s tím, co tento přehrávač ukazuje. Výrazně se redukuje šustivost nejvyšších frekvencí, což je vykoupeno jejich zjemněním a ztrátou jejich rozlišení. Tento jev není zcela neobvyklý v případě levnějších SACD přehrávačů, kdy je jejich „analogovost“ vykoupena větším šumem a také zmiňovaným průměrným rozlišením na výškách. Pokud si poslechnete na přehrávači Yamaha CD-S2100 SACD verzi klasického alba Late Vivaldi Concerto (Giuliano Carmignola – Sony Music) a pak vyzkoušíte stejné album v PCM kvalitě CD (16-bitů/44,1 kHz), budete v případě Yamahy velmi pravděpodobně preferovat SACD. To ovšem neznamená, že reprodukce je v případě SACD lepší ve všech ohledech. Hlavní housle postrádají jistou život a řezavost a doprovodný komorní orchestr je mírně potlačen právě na výškách. Výsledkem je ovšem „příjemnější“ zvuk.
Podobně je tomu o rockového alba Sanata Caravanserai (MFSL), kde SACD verze ubírá z naléhavosti a vše posunuje směrem příjemnějšího poslechu, což není vždy ku prospěchu věci vyznění samotného. Weather Report Black Market (Sony Music) naopak podstatně lépe dopadl ve verzi SACD, kde jsem spokojeně doposlouchal několik skladeb do jejich úplného konce. Pokud se tedy týká přehrávání fyzických médií SACD/CD, není Yamaha žádným drtičem konkurence, ale nabízí především solidní vyvážené výkony. Jak jsem psal výše u integrovaného zesilovače A-S2100, tak předřazení lepšího zdroje vnáší do reprodukce mnoho pozitiv.
Velmi příjemným překvapením je v případě testovaného přehrávače kvalita jeho integrovaného D/A převodníku, který je dostupný skrze trojici digitálních vstupů. Implementace USB je nadmíru slušná, a pokud si pustíte hi-res nahrávku z PC (Signalyst HQ Player), velmi pravděpodobně se budete jen těžko vracet k verzi téhož alba na stříbrném kotoučku. Pokud se obejdete bez DSD podpory skrze USB, tak vřele doporučuji využít kvalitní USB na SPDIF konvertor, protože pouze toto je jediná cesta, jak vykřesat z CD-S2100 maximum. Po předřazení putovního konvertoru M2 Tech HiFace Evo se zvuk jednoznačně pročistil a u přehrávání klasiky bylo zřejmé, že nyní je ve zvukové scéně větší pořádek a jednotlivé orchestrální sekce jsou od sebe lépe odděleny. Potlačena byla i zrnitost na nejvyšších frekvencích, která již není tolik patrná jako u přehrávání CD.
Přehrávač exceluje při přehrávání hi-res audia (24/96 a výše) v PCM, kdy jsou v mžiku zapomenuty výtky pro CD nebo SACD. Yamaha podává v této oblasti výkony jako běžné komerční převodníky okolo 25 000 Kč, což není vůbec špatný výsledek. Najdou se lépe hrající přehrávače CD v této kategorii? Zcela jistě. Namátkou mě napadá Ayon CD-07s nebo Vincent CD-S5. Ayon CD-07s ale např. fatálně selhává při přehrávání hudby přes USB, kde je implementace tohoto rozhraní opravdu špatná a také neumí SACD a ani DSD přes zmiňované rozhraní. Vincent podporu DSD nenabízí vůbec a velká omezení má i na straně kvality implementace SPDIF digitálních vstupů. Hudba z CD mechaniky hraje výrazně lépe. Nic tedy není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Yamaha nenabízí nejlepší výkony na jednotlivých frontách, ale celkově se může pochlubit velmi vyrovnanými výkony, které jsou pro některé konkurenty nedosažitelné.
