Luxman L-507uX: univerzální voják
23.1.2015, Petr Štefek, recenze
Minulý rok jsme si vzali do parády vlajkový model integrovaných zesilovačů Luxman ve třídě A a nyní přichází řada na zástupce integrovaných zesilovačů ve třídě AB. Luxman L-507uX nahradil model L-507u a představuje skutečně univerzální nářadí.
Kapitoly článku:
Luxman L-507uX má dostatek předpokladů k tomu, aby si velmi dobře poradil s živými koncerty a všemi rockovými žánry a dodal všemu dostatek živosti a jisté syrovosti, která je pro záznamy koncertů typická. Blues for Tony (Moonjune) znělo i na malých reprosoustavách Accordo fantasticky. Elektrická kytara zněla syrově a bicí měly dostatek energie. Jako už bývá u zesilovačů Luxman zvykem, tak vše bylo v prostoru precizně uspořádáno. L-507uX zaujme skvělou kontrolou basů, které jdou pocitově mnohem níže než u „áčkového“ sourozence L-590AX. Pokud bych si měl vybrat zesilovač, který se bude potýkat převážně s progrockem nebo rockem, tak bych jednoznačně sáhl po levnějším modelu pracujícím ve třídě AB. Schopnosti dražšího zesilovače zobrazovat jemné nuance a mikrodynamiku zde nenajdou příliš uplatnění a naopak bude scházet jistá syrovost a drive, kterého má Luxman L-507uX přeci jen více než jeho „áčkový“ sourozenec.
Mám ještě v živé paměti skvělý zesilovač Ayre AX-5, který je asi tím „nejlidštěji“ znějícím tranzistorovým integrovaným zesilovačem, který jsem měl možnost slyšet. Luxman L-507uX stojí zhruba tři pětiny jeho ceny, a tak je z toho hlediska srovnání trošku neférové. Luxman nabídne přesnější zvuk a s větším důrazem na spodních frekvencích. Basy jsou v jeho případě opravdu velmi dobře rozlišené a disponují jasnými konturami. Luxman umí zobrazit lépe prostor do hloubky nahrávky. Nejedná se v tomto případě a super přesné zobrazení, které poskytnout drahé dělené zesilovače, ale v rámci toho co lze slyšet u přístrojů s touto cenovkou je výsledek více než dobrý. Oproti Ayre AX-5 schází trošku toho rozlišení na nejvyšších frekvencích, ale na oplátku zde nenajdeme ani náznak zrnitosti, což u integrovaných zesilovačů ve třídě AB nebývá zvykem.
Dobrou zprávou je skutečnost, že Luxman L-507uX se nezalekne ani klasické hudby, kterou zobrazí s patřičnou grácií a velmi dobrým rozlišením. Napadá mě hned několikero zesilovačů, které toto nedokáží a přesto se svou cenovkou Luxmanu nebezpečně blíží. Naopak, některé konkurenční zesilovače umí zahrát rockové nebo metalové nahrávky s větší vervou a dynamikou, ale v momentu kdy je postavíte před nahrávky klasické hudby, tak fatálně selhávají a reprodukce se zdá být plochá, bez schopnosti zobrazit mikrodynamické detaily a barvy nahrávky. Na první pohled by se mohlo zdát, že zahrát všechny žánry velmi dobře není u zesilovače této kategorie kumšt, ale opak je pravdou. V tomto ohledu se jeví Luxman jako extrémně univerzální.
Giuliano Carmignola (Con Moto/Late Vivaladi Concertos - Archiv) ve svých houslových exhibicích přes Luxman L-507uX ukazuje velmi vyváženou dávku detailů, barev a plasticity. Obvykle přechod z mého referenčního Luxmanu L-590AX znamená poměrně značnou ztrátu mikro detailů a plastičnosti v zobrazení hudební scény. Děje se tak i zde, ale v daleko menší míře než jsem zvyklý v situaci, kdy se v řetězci objeví levnější zesilovač. V tomto případě se není potřeba aklimatizovat se a můžete rovnou poslouchat dále.
Luxman L-507uX bez zaváhání zvládne Beethovena či Schuberta v podání berlínských filharmoniků, aby vzápětí mohl s maximálním nasazením pouštět do éteru hard rockovou Metallicu, kytarového virtuosa Santanu nebo finské pop-metalové Nightwish. Burmester 082 zvládne hardrocková nebo metalová témata lépe, ale naopak ne zcela přesvědčivě se mu daří při přehrávání klasického repertoáru. Na druhé straně stojí „áčkový“ Luxman L-590AX, který podává skvělým způsobem nahrávky klasické hudby a nahrávky jiných akustických žánrů s neamplifikovanými nástroji, ale pro metal a hardrock nemá takové předpoklady jako dva výše zmiňované zesilovače. L-507uX je tedy takový univerzální voják, kterého můžete poslat na bojiště libovolného žánru, a nikdy se nestane, že by vás svým vyzněním zklamal. A k tomu všemu vás bude navíc ještě pořádně bavit a rozmazlovat svou muzikalitou.
Mám ještě v živé paměti skvělý zesilovač Ayre AX-5, který je asi tím „nejlidštěji“ znějícím tranzistorovým integrovaným zesilovačem, který jsem měl možnost slyšet. Luxman L-507uX stojí zhruba tři pětiny jeho ceny, a tak je z toho hlediska srovnání trošku neférové. Luxman nabídne přesnější zvuk a s větším důrazem na spodních frekvencích. Basy jsou v jeho případě opravdu velmi dobře rozlišené a disponují jasnými konturami. Luxman umí zobrazit lépe prostor do hloubky nahrávky. Nejedná se v tomto případě a super přesné zobrazení, které poskytnout drahé dělené zesilovače, ale v rámci toho co lze slyšet u přístrojů s touto cenovkou je výsledek více než dobrý. Oproti Ayre AX-5 schází trošku toho rozlišení na nejvyšších frekvencích, ale na oplátku zde nenajdeme ani náznak zrnitosti, což u integrovaných zesilovačů ve třídě AB nebývá zvykem.
Dobrou zprávou je skutečnost, že Luxman L-507uX se nezalekne ani klasické hudby, kterou zobrazí s patřičnou grácií a velmi dobrým rozlišením. Napadá mě hned několikero zesilovačů, které toto nedokáží a přesto se svou cenovkou Luxmanu nebezpečně blíží. Naopak, některé konkurenční zesilovače umí zahrát rockové nebo metalové nahrávky s větší vervou a dynamikou, ale v momentu kdy je postavíte před nahrávky klasické hudby, tak fatálně selhávají a reprodukce se zdá být plochá, bez schopnosti zobrazit mikrodynamické detaily a barvy nahrávky. Na první pohled by se mohlo zdát, že zahrát všechny žánry velmi dobře není u zesilovače této kategorie kumšt, ale opak je pravdou. V tomto ohledu se jeví Luxman jako extrémně univerzální.
Giuliano Carmignola (Con Moto/Late Vivaladi Concertos - Archiv) ve svých houslových exhibicích přes Luxman L-507uX ukazuje velmi vyváženou dávku detailů, barev a plasticity. Obvykle přechod z mého referenčního Luxmanu L-590AX znamená poměrně značnou ztrátu mikro detailů a plastičnosti v zobrazení hudební scény. Děje se tak i zde, ale v daleko menší míře než jsem zvyklý v situaci, kdy se v řetězci objeví levnější zesilovač. V tomto případě se není potřeba aklimatizovat se a můžete rovnou poslouchat dále.
Luxman L-507uX bez zaváhání zvládne Beethovena či Schuberta v podání berlínských filharmoniků, aby vzápětí mohl s maximálním nasazením pouštět do éteru hard rockovou Metallicu, kytarového virtuosa Santanu nebo finské pop-metalové Nightwish. Burmester 082 zvládne hardrocková nebo metalová témata lépe, ale naopak ne zcela přesvědčivě se mu daří při přehrávání klasického repertoáru. Na druhé straně stojí „áčkový“ Luxman L-590AX, který podává skvělým způsobem nahrávky klasické hudby a nahrávky jiných akustických žánrů s neamplifikovanými nástroji, ale pro metal a hardrock nemá takové předpoklady jako dva výše zmiňované zesilovače. L-507uX je tedy takový univerzální voják, kterého můžete poslat na bojiště libovolného žánru, a nikdy se nestane, že by vás svým vyzněním zklamal. A k tomu všemu vás bude navíc ještě pořádně bavit a rozmazlovat svou muzikalitou.
