Luxman DA-06: USB převodník pro náročné

Luxman DA-06 je velmi těžké objektivně posoudit a vynést nad ním finální ortel. Někteří posluchači z něj budou nadšeni a někteří naopak zklamáni. Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit, proč tomu tak je. Luxman DA-06 v ničem neslevuje ze zvuku, který znám z velmi povedených přehrávačů Luxman D-05 a D-08. Převodník necílí na ty, kdo si rádi „hrají“ se stříbrnými kotoučky, ale naopak ukazuje své možnosti ve spojení se samostatným „renderem“ nebo počítačem. Převážná část testu se uskutečňovala při využití počítače s nainstalovaným softwarovým přehrávačem audia.
D/A převodník z dílen japonského Luxmanu není určen milovníkům hyper detailního poslechu, kteří zkoumají a analyzují každičkou chybičku nebo zvuk nahrávky. Neznamená to ovšem, že by DA-06 neuměl nahlédnout hluboko do nahrávky. To vskutku umí, ale neruší analytickým pitváním detailů jednotlivé nahrávky a bez problému si na něm můžete pustit i starší nahrávky 70. let nebo jednodušeji řečeno méně povedené záznamy. V tomto ohledu se mi jeví jako naprosto univerzální, ač by na jednu stranu ve srovnání s některými dražšími konkurenty u audiofilských jednoúčelových záznamů zřejmě propadl co do svých analytických schopností, tak na druhou stranu by většinu těchto konkurentů překonal v přehrávání hudby jako takové.
Zajímavou metaforou pro tento případ je srovnání se špičkovým okruhovým speciálem, který v momentě nasazení mimo závodní okruh fatálně selhává, a projížďka na běžné okresce je s ním stejně příjemná jako návštěva zubaře. Luxman zde představuje spíše než závodní speciál luxusní sportovní kupé, se kterým si ten zmiňovaný výlet po běžných okreskách opravdu užijete a zároveň vás při občasném výletu na závodní okruh nezklame svou neschopností v technických pasážích okruhu.
V průběhu týdnů jsem měl možnost otestovat všechny dostupné žánry a musím připustit, že Luxman není zcela nezpochybnitelným univerzálem, který by vyhověl úplně všem. Některé převodníky mají podstatně dominantnější a prokreslenější basovou složku (namátkou mě napadají převodníky Audio Research), což znamená, že některé tvrdší žánry (např. metal) na nich o něco více „žijí“. Luxman DA-06 ale nabízí nečekanou spojitost a organičnost celého projevu, která působí doslova uklidňujícím dojmem. Něco podobného jsem krátce slyšel naposledy u MSB Analog DAC s příplatkovou Power Base, který šel v tomto ohledu ještě o pěkný kousek dále. Zde se ovšem také bavíme zcela jiných proinvestovaných částkách.
Luxman umí přehrávat skrze asynchronní USB vstup typu B všechny podporované formáty včetně DSD 128 a PCM 384. Takovýchto záznamů je minimum, ale pokud již nějaké ty testovací kousky v DXD (PCM 24-bit/352,8kHz) nebo DSD najdete, pak je jejich podání skutečnou lahůdkou. Snad nebudu označen za heretika high-endového audia, když prohlásím, že podstatně větší vliv má kvalita nahrávky než kvalita samotného D/A převodníku. Luxman DA-06 obsluhuje formát DSD (se všemi jeho chybami) opravdu „par excellence“, což je zásluhou v čase pilované části D/A převodníku, kterou najdeme i CD/SACD přehrávači Luxman D-06.

Pokud máte na disku hodně obrazů SACD disků nebo už rovnou převody těchto ISO do samostatných DSF souborů, tak si můžete začít libovat. Luxman tady ukazuje své umění a není zde tak patrné negativní změkčení nejvyšších frekvencí a ztráta živosti středových frekvencí. Toto je častý jev i u velmi drahých přehrávačů SACD a samostatných D/A převodníků. Výjimky z toho pravidla existují a většinou je reprezentují značky japonské provenience (Accuphase, Esoteric) či velmi známé přehrávače a převodníky Meitner či Playback Design. Luxman rovněž patří do tohoto elitního klubu.
DSD trpí nectnostmi, které jsou pro cvičené ucho slyšitelné a rovněž následně technicky vysvětlitelné. Mezi ně patří například vyšší úroveň šumu na pozadí nahrávek při jejich přehrávání a jen průměrný frekvenční rozsah ve srovnání s PCM. Pokud je nahrávka pořízena a masterována v nativním DSD nebo do DSD převedena z analogových masterů, pak se má smysl s takovou nahrávkou zabývat. Pokud se jedná převod nahrávky realizované v PCM o nízkém rozlišení, pak to je jenom drahá pastička na důvěřivé audiofily. Nutno zde podotknout, že podobných „DSD“ SACD a souborů je naprostá většina.

Ku prospěchu věci je, že Luxman rozhodně nediskriminuje ani PCM. Testovací záznamy v rozlišení 24/96 a vyšším jsou při přehrávání fantastické. Luxman zde plnou měrou přináší do reprodukce vše, co od hi-res audia očekáváme, což je větší dynamika a rozlišení a zbavení reprodukce nechtěné digitální stopy. Přesto, že se jedná o hi-res audio formáty, tak uvnitř převodníku se stará BB/TI TAS3152 o další up-sampling na 352,8 kHz respektive 384 kHz. Ze zvědavosti jsem vyzkoušel skrze softwarový přehrávač Signalyst HQ Player nastavit up-sampling vstupního formátu na pevnou hodnotu 384 kHz, a vyřadil jsem tak ze služby zmiňovaný čip BB TAS3152. Výsledek byl subjektivně o něco lepší, ale bylo v něm o něco málo méně z DNA zvuku Luxmanu.
Velkým překvapením pro mě byla kvalita koaxiálního SPDIF vstupu převodníku. Ten s patřičným zdrojem dokázal dnes tolik protěžovanému USB zle zatopit. Ostatní digitální vstupy převodníku nejsou rozhodně jen pro okrasu a jejich implementace je velmi dobrá. Převodník můžete nechat s klidným srdcem obsluhovat všechny zařízení s digitálním výstupem a pouze si vždy zvolit aktuální vstup voličem na předním panelu převodníku. Vřele ovšem doporučuji laborovat s lepšími převodníky USB na SPDIF.

Luxman při přehrávání není z hlediska provozních vlastností bez chyby. Poněkud obtěžující je cvakání relátek při změně samplovací frekvence na vstupu. Pokud přehráváte celá alba nebo máte nastavený implicitně up-sampling pro veškeré přehrávané formáty, tak tento neduh odstraníte. Pokud necháte hrát playlist, kde jsou namíchané skladby v různých formátech, tak se převodník v průběhu změny skladeb ucvaká. Podobné tlumené mechanické cvaknutí ovšem slyšíte z přehrávačů po načtení fyzického nosiče a po ukončení přehrávání, ale zde se vstupní formát nemění.