iFi Micro iDSD/Micro iUSB: za málo peněz hodně muziky
26.11.2014, Petr Štefek, recenze
iFi Micro iDSD je jedním z nejlépe vybavených D/A převodníků, pokud se týče podpory audio formátů. Přidejte k tomu bateriové napájení, sluchátkový zesilovač a rázem tu máme velmi zajímavý produkt pro ty, kteří hledají vynikající poměr ceny ku výkonu.
Kapitoly článku:
Převodník iFi Micro DSD jsme testovali na referenčních komponentech, které zahrnují integrovaný zesilovač Luxman L-590AX, D/A převodník Ayre QB-9, D/A převodník Casea Orion Lite a reprosoustavy Franco Serblin Accordo. Kabeláž Crystal Cable zastoupila jak signálové tak i reproduktorové kabely. Všechny komponenty byly zapojeny do oddělovacího transformátoru Audiolot ALF-3000.
Převodník Micro iDSD jsme používali v režimu klasického D/A převodníku a také jako sluchátkový zesilovač. Samotný převodník svými výkony jednoznačně pozitivně překvapil. Micro iDSD jsem nechal bez přestávek hrát téměř týden, abych vyloučil jakékoli změny zvuku v průběhu testování. Na stránkách výrobce je doporučeno zahoření převodníku v rozmezí 100 až 400 hodin. Zvuk byl po vybalení mírně stažený, ale po necelém týdnu hraní u počítače jsem jej vrátil do hlavní sestavy a zvuk byl velmi otevřený a bez prvně pozorované staženosti zvuku. První, co u takto malého převodníku překvapí je, jak se z takto malé krabičky může linout tak dospělý zvuk.
Samotný převodník samozřejmě nedisponuje rozlišením a uvolněností podstatně dražších stolních konkurentů, ale ve srovnání s čímkoli do 30 tisíc si hravě poradí a ani se příliš nezadýchá. Testoval jsem již několikero levnějších převodníků, ale zvuk byl i nejlepších modelů tak trošku tranzistorový a silně zabarvený na tu či onu stranu. Micro iDSD je ovšem v tomto ohledu podstatně lepší, byť se stále dá označit za teple hrající převodník. Toto jemné zabarvení nyní pracuje ku prospěchu samotného zvukového vyznění. Převodník se vyznačuje dobrou dynamikou a ze záznamu doluje dostatek informací také o prostorové scéně nahrávky. Micro iDSD si nehraje na nesmlouvavého arbitra nahrávek, ale každou (i méně povedenou) dokáže podat tak, abyste si spíše užívali hudby než nedostatků nahrávky. Svým zvukem tak trošku svádí k tomu, abyste se podívali dovnitř, zda tam výrobce neschoval nějakou tu malou elektronku.
V případě přehrávání PCM nelze mít žádné výhrady, protože převodník dokáže ocenit i nahrávky ve vyšším rozlišení. To je vlastnost, kterou mnoho levnějších převodníků nemá, a jen těžko u nich lze rozlišit, jestli přehráváte FLAC 16-bit/44,1kHz nebo FLAC s vyšším rozlišením. Převodník nepřevzorkovává automaticky každý signál na digitálním vstupu, což mu slouží jednoznačně ke cti. Samotný „upsampling“ totiž u levnějších zařízení (ostatně často ani u těch dražších) nepřináší nijak zásadní benefity.
Na druhou stranu převodník zvládá nativně DSD (1-bitový datový tok) díky implementaci čipů Burr-Brown 1792A, které mají hybridní architekturu a oproti sigma delta multi-bitovým čipům nemusí DSD stream převádět na PCM. Výsledek stojí opravdu za to, neboť přehrávání DSD souborů extrahovaných z SACD nebo DSD souborů dostupných přes Native DSD je v dané kategorii excelentní. Výsledek není moc velkým překvapením, protože samotné čipy znám například z produkce Luxmanu, který je používá léta napříč svými produktovými řadami právě pro jejich schopnost nativně přehrávat DSD. Zvuk je samozřejmě odlišný, ale některá pozitivní specifika reprodukce jsou zachována.
Kvalita reprodukce DSD je v tomto případě taková, že bych ve většině případů preferoval nad PCM. Samozřejmě PCM má i v tomto případě nad DSD jisté výhody jako lepší rozlišení na nejvyšších frekvencích a jistou živost, kterou DSD prostě nemá. Na druhou stranu nahrávky v nativním DSD mají blíže nespecifikovatelnou (snad analogovost) hřejivost, kterou PCM prostě postrádá. Ke zvuku nelze mít v žádném režimu výhrady. Tonalita není příkladná a stejně tak neutralita zvuku, ale vše tak nějak dohromady funguje a reprodukce má nádech „lampové“ hřejivosti, což se projevuje na středových frekvencích. Přesto dokáže převodník slušně rozlišovat nahrávky a nehraje vše na stejné kopyto. Klid a dobré prostorové rozlišení přičítám na vrub napájení z integrované baterie.
Při rozbalování toho speciálního zdroje a oddělovače z dílen iFi jsem příliš velké zázraky nečekal. Micro iUSB Power jsem jako první zařadil před převodník Casea Orion Lite. Po puštění prvního testovacího alba jsem si málem rozlil čerstvě uvařenou kávu. Rozdíl je tak zřetelný, že není potřeba dlouho poslouchat, aby jeden došel k názoru, že tahle malá krabička je po čertech dobrá. Zvuk získal na rozlišení a zároveň tu máme podstatně klidnější pozadí. Zaujmou také po čertech hladké středy, což je velmi zřetelné na nabiflovaných nahrávkách houslových koncertů. Předřazením iFi iUSB získáme téměř v každém ohledu v definici celého frekvenčního spektra. Přínos bude velmi pravděpodobně souviset také s kvalitou implementace USB vstup u samotného D/A převodníku.
Pro kontrolu jsem vyzkoušel také oceňovaný D/A převodník Ayre QB-9, který rovněž ocenil předřazení iUSB. Přínos byl podobný jako v předešlém případě. Reprodukce získala na klidu a mírně také na rozlišení. Fantasticky se zlepšila také prostorovost. Využil jsem přítomnost speciálního USB kabelu Gemini a udělal si kolečko ještě jednou. Krok kupředu není tak zřetelný jako v případě připojení iUSB, ale rovněž se jedná o slyšitelný přínos. Při využití obou komponent se ztrácí neduhy, které má běžný notebook při přehrávání audia. Vylepšení zvuku ovšem provází také jistá nectnost, které se projevila například u Casea Orionu, kdy se zvuk natolik zhutnil a soustředil na středy, že to u některých nahrávek přineslo tonální nevyrovnanost podobnou některým lampovým zesilovačům. Poslouchá se to zatraceně dobře, ale považoval jsem na nutné tento fakt zmínit.
Výrobce tvrdí, že maximální účinek je v případě iUSB docílen pouze s kabelem Gemini, který odděluje napájení od datové složky. Jsem si téměř jistý, že z iUSB bude profitovat libovolný převodník. V našem případě se pozitivně projevil u trojice převodníků, které katapultoval zvukově do jiných sfér.
iFi Micro iDSD
Převodník Micro iDSD jsme používali v režimu klasického D/A převodníku a také jako sluchátkový zesilovač. Samotný převodník svými výkony jednoznačně pozitivně překvapil. Micro iDSD jsem nechal bez přestávek hrát téměř týden, abych vyloučil jakékoli změny zvuku v průběhu testování. Na stránkách výrobce je doporučeno zahoření převodníku v rozmezí 100 až 400 hodin. Zvuk byl po vybalení mírně stažený, ale po necelém týdnu hraní u počítače jsem jej vrátil do hlavní sestavy a zvuk byl velmi otevřený a bez prvně pozorované staženosti zvuku. První, co u takto malého převodníku překvapí je, jak se z takto malé krabičky může linout tak dospělý zvuk.
Samotný převodník samozřejmě nedisponuje rozlišením a uvolněností podstatně dražších stolních konkurentů, ale ve srovnání s čímkoli do 30 tisíc si hravě poradí a ani se příliš nezadýchá. Testoval jsem již několikero levnějších převodníků, ale zvuk byl i nejlepších modelů tak trošku tranzistorový a silně zabarvený na tu či onu stranu. Micro iDSD je ovšem v tomto ohledu podstatně lepší, byť se stále dá označit za teple hrající převodník. Toto jemné zabarvení nyní pracuje ku prospěchu samotného zvukového vyznění. Převodník se vyznačuje dobrou dynamikou a ze záznamu doluje dostatek informací také o prostorové scéně nahrávky. Micro iDSD si nehraje na nesmlouvavého arbitra nahrávek, ale každou (i méně povedenou) dokáže podat tak, abyste si spíše užívali hudby než nedostatků nahrávky. Svým zvukem tak trošku svádí k tomu, abyste se podívali dovnitř, zda tam výrobce neschoval nějakou tu malou elektronku.
V případě přehrávání PCM nelze mít žádné výhrady, protože převodník dokáže ocenit i nahrávky ve vyšším rozlišení. To je vlastnost, kterou mnoho levnějších převodníků nemá, a jen těžko u nich lze rozlišit, jestli přehráváte FLAC 16-bit/44,1kHz nebo FLAC s vyšším rozlišením. Převodník nepřevzorkovává automaticky každý signál na digitálním vstupu, což mu slouží jednoznačně ke cti. Samotný „upsampling“ totiž u levnějších zařízení (ostatně často ani u těch dražších) nepřináší nijak zásadní benefity.
Na druhou stranu převodník zvládá nativně DSD (1-bitový datový tok) díky implementaci čipů Burr-Brown 1792A, které mají hybridní architekturu a oproti sigma delta multi-bitovým čipům nemusí DSD stream převádět na PCM. Výsledek stojí opravdu za to, neboť přehrávání DSD souborů extrahovaných z SACD nebo DSD souborů dostupných přes Native DSD je v dané kategorii excelentní. Výsledek není moc velkým překvapením, protože samotné čipy znám například z produkce Luxmanu, který je používá léta napříč svými produktovými řadami právě pro jejich schopnost nativně přehrávat DSD. Zvuk je samozřejmě odlišný, ale některá pozitivní specifika reprodukce jsou zachována.
Kvalita reprodukce DSD je v tomto případě taková, že bych ve většině případů preferoval nad PCM. Samozřejmě PCM má i v tomto případě nad DSD jisté výhody jako lepší rozlišení na nejvyšších frekvencích a jistou živost, kterou DSD prostě nemá. Na druhou stranu nahrávky v nativním DSD mají blíže nespecifikovatelnou (snad analogovost) hřejivost, kterou PCM prostě postrádá. Ke zvuku nelze mít v žádném režimu výhrady. Tonalita není příkladná a stejně tak neutralita zvuku, ale vše tak nějak dohromady funguje a reprodukce má nádech „lampové“ hřejivosti, což se projevuje na středových frekvencích. Přesto dokáže převodník slušně rozlišovat nahrávky a nehraje vše na stejné kopyto. Klid a dobré prostorové rozlišení přičítám na vrub napájení z integrované baterie.
iFi Micro iUSB a USB kabel Gemini
Při rozbalování toho speciálního zdroje a oddělovače z dílen iFi jsem příliš velké zázraky nečekal. Micro iUSB Power jsem jako první zařadil před převodník Casea Orion Lite. Po puštění prvního testovacího alba jsem si málem rozlil čerstvě uvařenou kávu. Rozdíl je tak zřetelný, že není potřeba dlouho poslouchat, aby jeden došel k názoru, že tahle malá krabička je po čertech dobrá. Zvuk získal na rozlišení a zároveň tu máme podstatně klidnější pozadí. Zaujmou také po čertech hladké středy, což je velmi zřetelné na nabiflovaných nahrávkách houslových koncertů. Předřazením iFi iUSB získáme téměř v každém ohledu v definici celého frekvenčního spektra. Přínos bude velmi pravděpodobně souviset také s kvalitou implementace USB vstup u samotného D/A převodníku.
Pro kontrolu jsem vyzkoušel také oceňovaný D/A převodník Ayre QB-9, který rovněž ocenil předřazení iUSB. Přínos byl podobný jako v předešlém případě. Reprodukce získala na klidu a mírně také na rozlišení. Fantasticky se zlepšila také prostorovost. Využil jsem přítomnost speciálního USB kabelu Gemini a udělal si kolečko ještě jednou. Krok kupředu není tak zřetelný jako v případě připojení iUSB, ale rovněž se jedná o slyšitelný přínos. Při využití obou komponent se ztrácí neduhy, které má běžný notebook při přehrávání audia. Vylepšení zvuku ovšem provází také jistá nectnost, které se projevila například u Casea Orionu, kdy se zvuk natolik zhutnil a soustředil na středy, že to u některých nahrávek přineslo tonální nevyrovnanost podobnou některým lampovým zesilovačům. Poslouchá se to zatraceně dobře, ale považoval jsem na nutné tento fakt zmínit.
Výrobce tvrdí, že maximální účinek je v případě iUSB docílen pouze s kabelem Gemini, který odděluje napájení od datové složky. Jsem si téměř jistý, že z iUSB bude profitovat libovolný převodník. V našem případě se pozitivně projevil u trojice převodníků, které katapultoval zvukově do jiných sfér.
