Devialet 110/120: test základního modelu
15.7.2014, Petr Štefek, recenze
Devialet 120 je základním modelem společnosti a ukazuje, kam se vývoj v oblasti digitálních zesilovačů posouvá. V tomto případě máme na stole all-in-one řešení, které může být tím jediným zařízením ve vašem obýváku.
Kapitoly článku:
- Úvod - zatracovaný svět digitálu
- Devialet 120 - bližší pohled
- Devialet 120 - jak hraje?
- Devialet 120 - vyplatí se?
Přes všechno přesvědčování sama sebe, že i digitál může být zajímavou volbou pro nadšeného audiofila, jsem k Devialet 120 přistupoval poněkud skepticky. Když jsem Devialet poprvé nechal zahrát, uvítal mě zvuk bez náboje a celkově se mi nechtělo trávit poslechem svých oblíbenců příliš mnoho času. Ne vždy má člověk rozpoložení na to, aby dokázal ohodnotit kvalitu zvuku daného komponentu, protože poslech a vnímání hudby není jen o samotných přístrojích, ale také o momentální náladě člověka a jeho psychickém rozpoložení. Proto je také dobré mít na přístroje více času a nedělat testy na rychlo při návštěvě ve studiích.
Po prvních pár dnech jsem byl rozhodnut Devialet s díky vrátit s tím, že jej nebudu v recenzi pranýřovat a utvrzovat se o tom, že digitál nemá prozatím v high-endu místo. Dalších pár dnů Devialet posmutněle koukal ze svého místa a ani si nevrznul. Další víkend jsem přivítal reproduktory Franco Serblin Accordo, a tak jsem se rozhodl dát ještě jednou Devialetu šanci. Světe div se, ono to funguje. Toto nové spojení fungovalo úplně jinak než s předchozími reproduktory Contrast Audio nebo JBL.
Najednou měl zvuk potřebnou jiskru a vše začalo šlapat. Devialet zaujme jako první jednoznačně svou čistotou zvuku a jeho jasným uspořádáním. Pokud přejdete na Devialet z lampy, nebude vám reprodukce připadat profesorsky upjatá a pokud naopak přejdete z klasického tranzistoru, pak vám nebude chybět kontrola nad reproduktory. Kdybych nyní zakončil popis tím, že vše je tak, jak má v této cenové relaci být, asi by mi to většina těch, kteří čtou tento test, jen stěží odpustila.
Faktem je, že Devialet 120 nemá ve spojení s dobrými reproduktory téměř žádné slabé stránky vzhledem k dané cenové kategorii a zvlášť pokud zvážíme fakt, že se jedná o all-in-one řešení, které se může bez problému stát srdcem vašeho domácího systému. Zvuk Devialet je plně srovnatelný s dedikovanými integrovanými zesilovači v cenových relacích okolo 70-80 000 Kč. Ano, Devialet stojí více, ale nesmíme zapomenout, že na palubě máme také D/A převodník, streamer a gramofonový předzesilovač.
Většinu času jsem strávil tím, že jsem probíral sbírku hi-res audia na síťovém disku, kdy zdrojem pro Devialet byl Foobar2000 s aktivovaným WASAPI bit-perfect. Devialet si velmi dobře poradí s libovolným rozlišením, ale přeci jen je slyšet, že kvalitní záznamy ve vysokém rozlišení hrají prim. Pokud si pustíte například běžný popík typu Phila Collinse ve vysokém rozlišení (192/24) nebo jazzovou klasiku od Milese Davise (192/24), budete jen stěží hledat nějaké chyby. V podstatě není nic, co by Devialet neukazoval nebo zamlčoval. V hodně kritickém módu bych Deviletu vyčetl snad až přílišnou uklidněnost reprodukce a poněkud měkčí spodní pásmo, než by se slušelo na samostatný integrovaný zesilovač ve stejné cenové relaci jako Devialet.
Pokud byste rádi věděli, zda je „digitál“ slyšet, musím říci, že je, ale rozhodně ne v tom špatném slova smyslu. D class zesilovače prostě hrají svým nezaměnitelným způsobem stejně, jako je tomu u lampových nebo tranzistorových zesilovačů. Pokud posloucháte hudbu a nepitváte všechny detaily nahrávek, nebude vám to vadit. Pokud jste ten typ, co sedí se zavřenýma očima v poslechovém křesílku s ušima nastraženýma s hlavou v přesně dané poloze, pohlédněte se po analyčtějším zesilovači. Pokud preferujete nekonfliktní neunavující zvuk s dostatečným množstvím detailů, pak jste u Devialetu na správné adrese.
Pokud budete hledat důvody, proč Devialet hraje jinak než váš lampový zesilovač nebo tranzistorový zesilovač, po nějakém čase velmi pravděpodobně dojdete k závěru, že je to tam absolutní absence šumu na pozadí nahrávek, která dělá reprodukci tak odlišnou. Pokud bych měl Devialet 120 srovnat s nedávno testovaným Luxmanem L-590AX, což není samozřejmě úplně fér, neboť Japonec stojí téměř dvojnásobek, tak francouzskému zástupci chybí mírně jiskrnost a živelnost Luxmanu.
Devialet také za Luxmanem L-590AX zaostává v zobrazení prostoru, které je velmi dobré, ale příliš do hloubky nerozlišuje. Reprodukce je plošší než u dražšího konkurenta a při přechodu z Luxmanu na Devialet je patrná suchost a menší emotivnost. Naopak se subjektivně zdá, že Devialet má lepší kontrolu nad reproduktory a zvláště pak basy, které mají u Francouze potřebnou razanci. Celkově samozřejmě Devialet 120 na dražší Luxman nedosahuje, ale už jenom fakt, že jsem se do podobného srovnání pustil, je pro konstruktéry poctou.
Dalším plusovým bodem pro Devialet 120 je kvalita přehrávání hi-res audia po síti, která je na takové úrovni, že nebudu příliš plakat za dedikovaným přehrávačem CD/SACD okolo 50 000 Kč. Při přehrávání ve srovnání s ověřenou referencí v podobě Luxmanu D-05 chybí reprodukci vzdušnost a uvolněnost a trochu těch detailů ve středním pásmu a na výškách, ale opět není rozdíl nijak propastný. Devialet hraje lépe při využití funkce streamovaného hi-res audia než v případě, kdy k němu připojíte dedikovaný přehrávač.
Zajímavý zjištěním je, že Devialet téměř nereaguje na výměnu síťových kabelů nebo propojovacích kabelů. Rozdíly jsou slyšitelné, ale ne tak výrazné jako u jiných zesilovačů, což ale na druhou stranu znamená jistou úsporu. V ideálním případě u Devialetu 120 nebudete potřebovat nic jiného než slušný napájecí síťový kabel a kroucený UTP pro připojení do domácí sítě.
V době testování byly k dispozici následující komponenty: Leben CS-660p, Franco Serblin Accordo, Luxman D-05, JBL 4429, Contrast Audio Model One AS3 Reference, Neyton Frankfurt AC, Crystal Cable Standard RCA. Jako záznamy posloužily alba v rozlišení 16-24-bit/44,1-192 kHz (RIP EAC, HDtracks.com, DSD ISO konvertované na DSF atd.)
Po prvních pár dnech jsem byl rozhodnut Devialet s díky vrátit s tím, že jej nebudu v recenzi pranýřovat a utvrzovat se o tom, že digitál nemá prozatím v high-endu místo. Dalších pár dnů Devialet posmutněle koukal ze svého místa a ani si nevrznul. Další víkend jsem přivítal reproduktory Franco Serblin Accordo, a tak jsem se rozhodl dát ještě jednou Devialetu šanci. Světe div se, ono to funguje. Toto nové spojení fungovalo úplně jinak než s předchozími reproduktory Contrast Audio nebo JBL.
Najednou měl zvuk potřebnou jiskru a vše začalo šlapat. Devialet zaujme jako první jednoznačně svou čistotou zvuku a jeho jasným uspořádáním. Pokud přejdete na Devialet z lampy, nebude vám reprodukce připadat profesorsky upjatá a pokud naopak přejdete z klasického tranzistoru, pak vám nebude chybět kontrola nad reproduktory. Kdybych nyní zakončil popis tím, že vše je tak, jak má v této cenové relaci být, asi by mi to většina těch, kteří čtou tento test, jen stěží odpustila.
Faktem je, že Devialet 120 nemá ve spojení s dobrými reproduktory téměř žádné slabé stránky vzhledem k dané cenové kategorii a zvlášť pokud zvážíme fakt, že se jedná o all-in-one řešení, které se může bez problému stát srdcem vašeho domácího systému. Zvuk Devialet je plně srovnatelný s dedikovanými integrovanými zesilovači v cenových relacích okolo 70-80 000 Kč. Ano, Devialet stojí více, ale nesmíme zapomenout, že na palubě máme také D/A převodník, streamer a gramofonový předzesilovač.
Většinu času jsem strávil tím, že jsem probíral sbírku hi-res audia na síťovém disku, kdy zdrojem pro Devialet byl Foobar2000 s aktivovaným WASAPI bit-perfect. Devialet si velmi dobře poradí s libovolným rozlišením, ale přeci jen je slyšet, že kvalitní záznamy ve vysokém rozlišení hrají prim. Pokud si pustíte například běžný popík typu Phila Collinse ve vysokém rozlišení (192/24) nebo jazzovou klasiku od Milese Davise (192/24), budete jen stěží hledat nějaké chyby. V podstatě není nic, co by Devialet neukazoval nebo zamlčoval. V hodně kritickém módu bych Deviletu vyčetl snad až přílišnou uklidněnost reprodukce a poněkud měkčí spodní pásmo, než by se slušelo na samostatný integrovaný zesilovač ve stejné cenové relaci jako Devialet.
Pokud byste rádi věděli, zda je „digitál“ slyšet, musím říci, že je, ale rozhodně ne v tom špatném slova smyslu. D class zesilovače prostě hrají svým nezaměnitelným způsobem stejně, jako je tomu u lampových nebo tranzistorových zesilovačů. Pokud posloucháte hudbu a nepitváte všechny detaily nahrávek, nebude vám to vadit. Pokud jste ten typ, co sedí se zavřenýma očima v poslechovém křesílku s ušima nastraženýma s hlavou v přesně dané poloze, pohlédněte se po analyčtějším zesilovači. Pokud preferujete nekonfliktní neunavující zvuk s dostatečným množstvím detailů, pak jste u Devialetu na správné adrese.
Pokud budete hledat důvody, proč Devialet hraje jinak než váš lampový zesilovač nebo tranzistorový zesilovač, po nějakém čase velmi pravděpodobně dojdete k závěru, že je to tam absolutní absence šumu na pozadí nahrávek, která dělá reprodukci tak odlišnou. Pokud bych měl Devialet 120 srovnat s nedávno testovaným Luxmanem L-590AX, což není samozřejmě úplně fér, neboť Japonec stojí téměř dvojnásobek, tak francouzskému zástupci chybí mírně jiskrnost a živelnost Luxmanu.
Devialet také za Luxmanem L-590AX zaostává v zobrazení prostoru, které je velmi dobré, ale příliš do hloubky nerozlišuje. Reprodukce je plošší než u dražšího konkurenta a při přechodu z Luxmanu na Devialet je patrná suchost a menší emotivnost. Naopak se subjektivně zdá, že Devialet má lepší kontrolu nad reproduktory a zvláště pak basy, které mají u Francouze potřebnou razanci. Celkově samozřejmě Devialet 120 na dražší Luxman nedosahuje, ale už jenom fakt, že jsem se do podobného srovnání pustil, je pro konstruktéry poctou.
Dalším plusovým bodem pro Devialet 120 je kvalita přehrávání hi-res audia po síti, která je na takové úrovni, že nebudu příliš plakat za dedikovaným přehrávačem CD/SACD okolo 50 000 Kč. Při přehrávání ve srovnání s ověřenou referencí v podobě Luxmanu D-05 chybí reprodukci vzdušnost a uvolněnost a trochu těch detailů ve středním pásmu a na výškách, ale opět není rozdíl nijak propastný. Devialet hraje lépe při využití funkce streamovaného hi-res audia než v případě, kdy k němu připojíte dedikovaný přehrávač.
Zajímavý zjištěním je, že Devialet téměř nereaguje na výměnu síťových kabelů nebo propojovacích kabelů. Rozdíly jsou slyšitelné, ale ne tak výrazné jako u jiných zesilovačů, což ale na druhou stranu znamená jistou úsporu. V ideálním případě u Devialetu 120 nebudete potřebovat nic jiného než slušný napájecí síťový kabel a kroucený UTP pro připojení do domácí sítě.
V době testování byly k dispozici následující komponenty: Leben CS-660p, Franco Serblin Accordo, Luxman D-05, JBL 4429, Contrast Audio Model One AS3 Reference, Neyton Frankfurt AC, Crystal Cable Standard RCA. Jako záznamy posloužily alba v rozlišení 16-24-bit/44,1-192 kHz (RIP EAC, HDtracks.com, DSD ISO konvertované na DSF atd.)
