Jak vybrat zesilovač: co je dobré vědět

Předzesilovač a jeho úloha v audio řetězci

Předzesilovač je elektronický zesilovač, který zjednodušeně řečeno připravuje malé elektrické signály pro další procesy, kterými mohou být ve výsledku další zesílení koncovým zesilovačem nebo zpracování v jiných zařízeních (např. DSP). Rozdělení výkonového zesilovače a předzesilovače má solidní základy v praxi i v teorii elektronických obvodů. Kvalita předzesilovače je kritická pro kvalitu výsledné reprodukce, neboť na něm závisí, co bude následně výkonovým zesilovačem zesilováno (např. vyšší šum či zkreslení ve srovnání s originálním signálem vycházejícím ze zdroje). Např. Friisova formule počítá multiplikovaným vlivem součtu šumu jednotlivých úrovní zesilovacího řetězce s ohledem na jejich zisk, což v praxi znamená, že předzesilovač s velkým ziskem a téměř odstupem signálu k šumu (SNR) může mít velmi pozitivní vliv na odstup signál/šum u celého řetězce.
Obecně platí pravidlo, že výrobci dělených systémů mají koncový zesilovač a předzesilovač odladěny svými parametry tak, aby se vhodně doplňovaly a hledat kombinace, které poskytnou lepší výsledek, je sice možné, avšak časově a také finančně náročné. U předzesilovačů většinou platí, že poskytnou systému napěťový zisk, ale nepouštějí do koncového zesilovače více proudu, což je doména především koncového zesilovače, který je odpovědný za "řízení" reproduktorů. Typický napěťový zisk u předzesilovačů se pohybuje od 100 mV až po desítky Voltů u exotičtějších lampových konstrukcí. Lze tedy říci, že předzesilovač samotný může mít naprosto devastující vliv na výslednou kvalitu zvuku, pokud není na úrovni zdroje nebo koncového zesilovače. V praxi se mi osvědčilo pravidlo, kdy je lepší mít v řetězci lepší předzesilovač než všechny ostatní komponenty řetězce, než naopak se na tomto komponentu snažit ušetřit.

Typy předzesilovačů

Pokud jde o samotné předzesilovače, opět můžete ve svých toulkách za audiem a high-endem narazit na předzesilovače různých konstrukcí, kde se uplatňují různé aktivní prvky stejně jako je tomu výkonových zesilovačů. Přeloženo do normální řeči to znamená, že k dispozici jsou opět lampové předzesilovače, tranzistorové předzesilovače a velmi ojediněle i předzesilovače digitální, které si ovšem zatím příliš mnoho příznivců nezískaly.

Lampové předzesilovače jsou obvykle velmi specifické a pro jejich spárování např. s koncovým zesilovačem bez regulace vstupní citlivosti musíte dávat pozor, neboť některé z nich dosahují až násobků hodnot výstupního napětí oproti tranzistorovým protějškům. Kombinace špičkového lampového předzesilovače se silným tranzistorovým výkonovým zesilovačem ovšem může velmi dobře znamenat vstupenku do „nebe“, resp. nalezení hifistova svatého grálu.
Předzesilovače dále můžeme dělit na předzesilovače určené k řízení výkonových zesilovačů, nebo na předzesilovače určené ke gramofonům, resp. ke gramofonovým přenoskám, které jsou samy o sobě pasivním prvkem, jehož signál je potřeba pro další užití řádně „předpřipravit“ pro klasický předzesilovač a následně také výkonový zesilovač. Rozdíly mezi předzesilovači jsou hifistické obci dostatečně známé, ale už jsem se také setkal s nepochopením funkce předzesilovače jako takového, kdy se majitel poměrně drahých přístrojů snažil zesílit analogový signál z přenosky gramofonu skrze běžný linkový vstup klasického předzesilovače, což se mu nepovedlo, ale poslal mezitím samotný předzesilovač do reklamace.

V případě nákupu drahého předzesilovače se opravdu vyplatí (stejně jako u jiného podobného zařízení) jej vyzkoušet bez ohledu na cenu ve vlastním reprodukčním řetězci. Sladění nefiremních komponent, kdy každý z nich má vlastní „zvuk“, bývá totiž do značné míry obtížné. Zlí jazykové by mohli namítat, že zesilovač ani předzesilovač nemá zanechávat žádnou stopu a má být příkladně neutrální bez zabarvování zvuku nebo svých přídavků k výsledkům, ale ty vlastnosti ve spojení s maximálním rozlišením a transparentností má pouze high-end z těch nejvyšších cenových pater.