Jak vybrat správné reproduktory?

Největšími zástupci reprosoustav jsou takové, které pokrývají celé frekvenční pásmo, čímž jsou myšleny frekvence od nejnižších basů až po nejvyšší frekvence (např. 20 - 20 000 Hz). Samozřejmě nelze nikdy přesně kopírovat frekvenční rozsah zdroje nebo zesilovače, ale je vhodné se tomuto ideálu aspoň přiblížit. Jak asi zkušenější čtenáři tuší, největší problém v reprodukovaných frekvencích bude na straně nejnižších kmitočtů, které jsou obecně kamenem úrazu i velkých sloupových reproduktorů. Samozřejmě, že na trhu existují vhodná řešení, která pokryjí nízké kmitočty bez znatelného poklesu v hlasitosti, ale tyto reprosoustavy jsou většinou opravdu gigantických rozměrů a disponují opravdu velkými (v průměru) dedikovanými basovými měniči. Pěkným příkladem plnorozsahové reprosoustavy mohou být JBL Everest D6600, které jsou do průměrného obýváku jen velmi těžko umístitelné a také zaplatitelné.

Velmi známým příkladem plnohodnotné reprosoustavy je Bowers & Wilkins 800 Diamond, která se beze změny koncepce vyrábí již přes 20 let. Z ilustračního obrázku je jasně patrné, že se opět jedná o poměrně velké reprosoustavy. Klasický přístup mají také velké kopie původních BBC monitorů Harbeth M40.1 či Spendor 100R2. Je tedy velmi snadné vypozorovat jistou úměru mezi schopností reprodukovat nejnižší frekvence v poměru k celkovému objemu ozvučnice ve spojení s průměrem reproduktorového měniče. Fyzika zde jednoduše ošidit nelze, alespoň ne při současné úrovni technologie elektrodynamických měničů.

Na trhu se objevují různé koncepce reprosoustav, které integrují mnoho menších měničů nebo naopak disponují třeba pouze 3 měniči, které reprezentují třípásmovou konstrukci. Ta obsahuje reproduktorové měniče reprezentující 3 pásma (výškové, středové a samozřejmě basové resp. hlubokotónové). Někteří výrobci ale postupují jinak a implementují do reprosoustavy více měničů pro jedno pásmo, nebo naopak sází na vyšší počet pásem. Nelze s určitostí říci, který přístup je lepší, ale praxe napovídá, že čím menší je počet pásem resp. měničů, tím jednodušší je tyto měniče sladit dohromady tak, aby ve výsledku nejvíce připomínaly jednobodový zdroj zvuku.

Zkušenost praví, že nejlépe resp. nejpřirozeněji hrají reprosoustavy s jedním opravdu velkým hlubokotónovým měničem místo konstrukcí s několika menšími měniči. Existují výjimky, které toto tvrzení mírně nalamují, ale není jich mnoho (např. Dynaudio). Občas lze narazit i na různě novátorské přístupy ke konstrukcím reproduktorů jako např. Franco Serblin se svým modelem Ktema nebo KEF Blade.

Velké reproduktory zpravidla vyžadují silné zesilovače. Tak by mohlo znít ve zkratce doporučení pro koupi vhodného zesilovače k plnohodnotným reprosoustavám. Dostatečně dimenzované koncové zesilovače jsou v tomto případě předpokladem ke špičkovému zvuku. V případě reprosoustav s vysokou citlivostí lze využít i silné lampové zesilovače nebo zesilovače pracující ve třídě A, ale ne nadarmo většina gigantických reprosoustav využívá pro maximální výkony silné koncové stereo zesilovače nebo monobloky ve třídě s výkony ve stovkách wattů na kanál.