DSD: spása, nebo marketing hudebního průmyslu?

Sigle-rate DSD (DSD 64)

Originální formát DSD, který využívá 1-bitovou tzv. pulzně hustotní modulaci, která zaznamenává hustotu signálů, jež odpovídá analogové amplitudě signálu. Samplovací frekvence odpovídá 64-násobku samplovací frekvence 44,1 kHz. Tento formát je přítomen na SACD, tvoří i většinu dostupných hudebních souborů a je typický i pro mastery nahrávacích studií za poslední léta. Všechny ostatní formáty jsou výsledkem konverze formátu DSD 64 na vyšší samplovací frekvence.

Double-rate DSD (DSD 128)

DSD s dvojnásobnou samplovací frekvencí již taky poměrně zdomácnělo, ale materiálu dostupného v tomto formátu příliš mnoho není. Na trhu existují zařízení umožňující nahrávat přímo do tohoto formátu, ale většina dostupných záznamů vzniká konverzí původního DSD pomocí software. D/A převodníků a streamerů, jež umí zpracovat DSD 128, rapidně přibývá. Poněkud exotickou variantou DSD 128 je alternativní formát s využitím násobků samplovací frekvence 48 kHz. Přínos DSD 128 je více či méně sporný.

Quad-rate DSD (DSD 256)

Posledních několik měsíců se na trhu začínají objevovat zařízení podporující DSD 256, což zahrnuje např. iFi Micro iDSD. Běžné převodníky nebo streamery známých společností tento formát víceméně ignorují. Na trhu není dostatek záznamů v této kvalitě, aby se vůbec vyplatilo se tímto formátem zabývat. Pyramix Virtual Studio Digital Audio Workstation sice umožňuje nahrávání, editaci a mastering v nativním prostředí DSD 256, ale ruku na srdce, kdo něco podobného vlastně potřebuje. V současné době je zvyšování kvality formátů zvuku tím posledním, co hudební průmysl potřebuje.

Octuple-rate DSD (DSD 512)

Prozatím posledním zaregistrovaným formátem je DSD 512, které již pracuje se samplovací frekvencí 22.5792 MHz (24.576 MHz pro 48 kHz). Asijští výrobci převodníků se obecně předhánějí v tom, kdo nabídne lepší podporu všech potencionálních formátů DSD. Opět platí, že honba za samplovací frekvencí u DSD je spíše úsměvná a jde o pěkný marketing, ale prakticky se jedná o nevyužitelnou výhodu. Softwarové přehrávače typu Foobar2000 se dokáží přizpůsobit rychle, ale v případě výrobců hardware je nutné nasadit více převodníků na kanál a implementace je nepoměrně složitější bez hmatatelného výsledku.

Specifika DSD respektive SACD

Záznamové médium pro SACD je v podstatě obyčejné DVD s kapacitou 4,7 GB, což ovšem neznamená, že na běžném PC nebo Macu SACD v DVD mechanice lze přečíst. Nelze, neboť je potřebné mít v přehrávači dekodér šifrování, který dovolí načíst převodníkům bitstream DSD. Některé přehrávače jako Oppo nebo další multi-formátové uměly přehrávat vypálené kopie obrazů (ISO) pořízené skrze PlayStation 1, ale většina výrobců to neumožňuje. Na internetu koluje mnoho obrazů SACD, které jsou následně převáděný do PCM. Často se tak stává, že původní záznam byl z DSD převeden do PCM a pak zpět do DSD, aby pak ve výsledku byl opět převeden do PCM. Pozitivní stránkou věci je, že obrazy SACD (ISO) lze pomocí specializovaných programů „rozložit“ na 2-kanálové DSF/DFF a následně již přehrávat pomocí streameru nebo převodníku. Toto není ani tak návod, jak krást hudbu z internetu, ale především informace pro ty, kteří by si rádi uložili na NAS svou sbírku SACD.
Jelikož jsme zmiňovali typy souborů DSF a DFF, musíme si ujasnit, jaký je mezi těmito soubory resp. formáty souborů rozdíl. DSF slouží výhradně ke dvoukanálovému záznamu, takže pokud někde uvidíte soubor s touto koncovkou, musíte počítat s tím, že potřebujete pouze dvoukanálový D/A převodník. Naproti tomu DFF reprezentuje multikanálový záznam 5.1, který samozřejmě potřebuje adekvátní dekódovací hardware. Specifikem je i přehrávání DSD na počítači, který v naprosté většině nemá převodník podporující DSD, a tak je veškerý bitstream transkódován na PCM.