SPaudio A400: česká těžká váha
6.1.2015, Petr Štefek, recenze
SPaudio je česká značka, která by v budoucnu ráda znamenala velmi zajímavou a hlavně levnější alternativu k audio komponentům renomovaných zahraničních značek. Do testu jsme dostali nejvyšší model firemního koncového stereo zesilovače SPaudio A400.
Kapitoly článku:
SPaudio A400 je zesilovač, který od prvních tonů zaujme především neskrývanou silou, která jasně ukazuje, kdo tady má zvuk pod kontrolou. Pokud lze hodnotit autoritu zesilovače vzhledem k jeho „papírovým“ výkonům, pak jsme tady v první lize. Razantností a kontrolou basové části přenášeného spektra mi A400 připomněl koncové zesilovače Krell. Celkový zvukový charakter je ovšem mírně odlišný, k čemuž se dostaneme později. Po prvních pár sekundách vás na rozdíl od jiných zesilovačů zaujme právě ona autoritativnost, která je velmi podobná výše uvedeným americkým zesilovačům Krell. Znovu musím říci, že si nedovedu představit reprosoustavy, které by tento koncový zesilovač nedokázal rozehrát. Samozřejmě, důležitá bude stabilita toho koncového zesilovače při velmi nízkých hodnotách impedance (v případě některých reproduktorů minimální impedance často padá až pod 3 Ohmy). Kontrola nízkých tonů byla v případě B&W 803 Diamond vskutku ukázková. Za podobné výkony byste v případě běžně dostupných značek zaplatili s klidem dvojnásobek.
V první fázi jsme ke koncovému zesilovači A400 předřadili firemní předzesilovač P1. Celé kombo pak velmi pozitivně překvapilo detailností a rozvržením prostorové scény, kdy na obou testovacích reprosoustavách bylo zřejmé, že jde o zvuk, kde se nehraje na prvoplánovost ani efektnost. A400 zobrazuje vše tak, jak je v nahrávce zaznamenáno. Některé zesilovače mají tendenci hrát s příliš velkým rozmachem. To ovšem není tento případ. Pokud vezmeme v úvahu, že jde o předzesilovač za cca jednu třetinu ceny koncového zesilovače, pak je výsledek velmi dobrý. V oblasti transparentnosti a rozlišení nelze mít výhrady. Celkový charakter této dvojice je striktně neutrální až mírně chladný. Posluchači zvyklí na „tepleji“ znějící přístroje se svým vlastním charakterem nemusí být z této vlastnosti úplně nadšeni. Nelze očekávat hladce znějící středy a zvukomalbu, jako umí Accuphase, Luxman nebo lampový Leben. Zvuk má nejblíže asi tomu, co lze slyšet u levnější produkce značky Audionet. A to je myslím pro SPaudio poklona.
Vše má vždy své pro a proti a stejně je tomto i v tomto případě, kdy chirurgická přesnost tohoto komba má tendenci odpoutávat pozornost posluchače od celku k jednotlivým detailům. Úroveň rozlišení a zobrazení prostoru nahrávky mi připomněla před několika málo dny testovaný Luxman M-900u. Ten zacházel co do rozlišení a zobrazení celé zvukové scény a rekonstrukce ambience nahrávky ještě o něco dále, ale zároveň držel vše stále vcelku a nechával vyznít hlavně celek. Těžko se na SPaudio zlobit, když si uvědomíme čtvrtinovou cenu zesilovače, ale považoval jsem to za podstatné zmínit. I přestože SPaudio A400 kvalit Luxmanu M-900u nedosahuje, je pro firmu velká poklona, že si člověk může v rámci srovnání dovolit sáhnout takto vysoko.
Z vlastní zkušenosti jsem odhadoval, že lví podíl na chování koncového zesilovače může mít předzesilovač. Dodaný předzesilovač SPaudio P1 je za danou cenu špičkový, ale kvalit koncového zesilovače využije i podstatně dražší předzesilovač. Zapůjčený Audionet PRE G2 není cenově adekvátní k testovanému koncovému zesilovači SPaudio, ale právě tento předzesilovač dokázal z velké části eliminovat vše, co jsem zvuku vytýkal ve spojení s levnějším předzesilovačem SPaudio P1. Opět je vhodné připomenout, že předzesilovač z dílen Audionetu stojí desetkrát tolik. Převážně u klasické hudby a větších orchestrálních těles začalo vše fungovat na jedničku. Prostorová scéna nabyla konkrétnějších obrysů a stala se komplexnější. Celkové vyznění přes svou detailnost nerušilo plynutí hudby jako takové. Jednotlivé rejstříky se staly součástí celku a nevyskakovaly s výkřikem „ podívej se na mě, teď hraju já“. Basová složka zůstala stejně razantní, ale zároveň ztratila něco ze své svébytné surovosti. Nabyla na druhou stranu kontur a rozlišení, které bylo s předzesilovačem P1 nedosažitelné.
Při předřazení předzesilovače Audionet PRE G2 došlo poměrně překvapivě i k posunu směrem k příjemnějšímu neutrálnějšímu projevu. Tonální vyrovnanost byla v tomto případě příkladná. Malinko se dá vše doladit volbou vhodného zdrojového komponentu a kabeláže. S touto kombinací se osvědčilo vyřadit ze sestavy mnou obvykle používané stříbrné kabely Crystal Cable a zaměnit je za zapůjčenou kabeláž Furutech Evolution II. Jako zdroj sestavě sedl nejvíce Audionet ART G3, který je podle mého názoru jedním z nejlepších zdrojů v absolutním měřítku. V případě produktů SPaudio bych důrazně varoval před využitím kabeláže jako Nordost, který by umocnil již umocněné a jak je dobře známo, všeho moc škodí. Podle výsledků s relativně levnou kabeláží Furutech není třeba hledat u nesmyslně drahých značek.
Pozor ovšem na volbu správného předzesilovače, protože předřazení předzesilovače z jiné zvukové školy (např. Luxman C-03) nemusí vždy fungovat. To jsem si potvrdil předřazením staršího předzesilovače Luxman C-03, který lze v současné době koupit ve velmi zachovalém stavu okolo 25 000 Kč. Dvě naprosto rozdílné zvukové školy se srazily a dohromady to nefungovalo zcela harmonicky. Vyplatí se vždy výslednou kombinaci vyzkoušet na své vlastní uši.
Vrátili jsme se tedy opět k ověřené kombinaci Audionet a SPaudio. Nadšení z této kombinace mohou být především posluchači tvrdších žánrů nebo elektroniky, kde podobně dobrá kombinace poskytne dostatečnou autoritu pro většinu dostupných reproduktorů na trhu. Kontrola basových měničů je i při vyšší hlasitosti příkladná, což je zásluhou také vysokého damping faktoru koncového zesilovače. Zadostiučinění koncový zesilovač poskytne především těm, kteří mají „naladěno“ spíše k analytičtějšímu zvuku bez příkras a zvukomalby lampových zesilovačů. Aby nedošlo k mýlce, i SPaudio má svůj charakter zvuku (každý komponent ho má), ale tento charakter bych označil na stupnici mezi 1 až 10, kde 5 je striktní neutralita, někde mezi 4 a 5. Toto hodnocení reprezentuje především transparentnost, detailnost a pravdivost.
V první fázi jsme ke koncovému zesilovači A400 předřadili firemní předzesilovač P1. Celé kombo pak velmi pozitivně překvapilo detailností a rozvržením prostorové scény, kdy na obou testovacích reprosoustavách bylo zřejmé, že jde o zvuk, kde se nehraje na prvoplánovost ani efektnost. A400 zobrazuje vše tak, jak je v nahrávce zaznamenáno. Některé zesilovače mají tendenci hrát s příliš velkým rozmachem. To ovšem není tento případ. Pokud vezmeme v úvahu, že jde o předzesilovač za cca jednu třetinu ceny koncového zesilovače, pak je výsledek velmi dobrý. V oblasti transparentnosti a rozlišení nelze mít výhrady. Celkový charakter této dvojice je striktně neutrální až mírně chladný. Posluchači zvyklí na „tepleji“ znějící přístroje se svým vlastním charakterem nemusí být z této vlastnosti úplně nadšeni. Nelze očekávat hladce znějící středy a zvukomalbu, jako umí Accuphase, Luxman nebo lampový Leben. Zvuk má nejblíže asi tomu, co lze slyšet u levnější produkce značky Audionet. A to je myslím pro SPaudio poklona.
Vše má vždy své pro a proti a stejně je tomto i v tomto případě, kdy chirurgická přesnost tohoto komba má tendenci odpoutávat pozornost posluchače od celku k jednotlivým detailům. Úroveň rozlišení a zobrazení prostoru nahrávky mi připomněla před několika málo dny testovaný Luxman M-900u. Ten zacházel co do rozlišení a zobrazení celé zvukové scény a rekonstrukce ambience nahrávky ještě o něco dále, ale zároveň držel vše stále vcelku a nechával vyznít hlavně celek. Těžko se na SPaudio zlobit, když si uvědomíme čtvrtinovou cenu zesilovače, ale považoval jsem to za podstatné zmínit. I přestože SPaudio A400 kvalit Luxmanu M-900u nedosahuje, je pro firmu velká poklona, že si člověk může v rámci srovnání dovolit sáhnout takto vysoko.
Z vlastní zkušenosti jsem odhadoval, že lví podíl na chování koncového zesilovače může mít předzesilovač. Dodaný předzesilovač SPaudio P1 je za danou cenu špičkový, ale kvalit koncového zesilovače využije i podstatně dražší předzesilovač. Zapůjčený Audionet PRE G2 není cenově adekvátní k testovanému koncovému zesilovači SPaudio, ale právě tento předzesilovač dokázal z velké části eliminovat vše, co jsem zvuku vytýkal ve spojení s levnějším předzesilovačem SPaudio P1. Opět je vhodné připomenout, že předzesilovač z dílen Audionetu stojí desetkrát tolik. Převážně u klasické hudby a větších orchestrálních těles začalo vše fungovat na jedničku. Prostorová scéna nabyla konkrétnějších obrysů a stala se komplexnější. Celkové vyznění přes svou detailnost nerušilo plynutí hudby jako takové. Jednotlivé rejstříky se staly součástí celku a nevyskakovaly s výkřikem „ podívej se na mě, teď hraju já“. Basová složka zůstala stejně razantní, ale zároveň ztratila něco ze své svébytné surovosti. Nabyla na druhou stranu kontur a rozlišení, které bylo s předzesilovačem P1 nedosažitelné.
Při předřazení předzesilovače Audionet PRE G2 došlo poměrně překvapivě i k posunu směrem k příjemnějšímu neutrálnějšímu projevu. Tonální vyrovnanost byla v tomto případě příkladná. Malinko se dá vše doladit volbou vhodného zdrojového komponentu a kabeláže. S touto kombinací se osvědčilo vyřadit ze sestavy mnou obvykle používané stříbrné kabely Crystal Cable a zaměnit je za zapůjčenou kabeláž Furutech Evolution II. Jako zdroj sestavě sedl nejvíce Audionet ART G3, který je podle mého názoru jedním z nejlepších zdrojů v absolutním měřítku. V případě produktů SPaudio bych důrazně varoval před využitím kabeláže jako Nordost, který by umocnil již umocněné a jak je dobře známo, všeho moc škodí. Podle výsledků s relativně levnou kabeláží Furutech není třeba hledat u nesmyslně drahých značek.
Pozor ovšem na volbu správného předzesilovače, protože předřazení předzesilovače z jiné zvukové školy (např. Luxman C-03) nemusí vždy fungovat. To jsem si potvrdil předřazením staršího předzesilovače Luxman C-03, který lze v současné době koupit ve velmi zachovalém stavu okolo 25 000 Kč. Dvě naprosto rozdílné zvukové školy se srazily a dohromady to nefungovalo zcela harmonicky. Vyplatí se vždy výslednou kombinaci vyzkoušet na své vlastní uši.
Vrátili jsme se tedy opět k ověřené kombinaci Audionet a SPaudio. Nadšení z této kombinace mohou být především posluchači tvrdších žánrů nebo elektroniky, kde podobně dobrá kombinace poskytne dostatečnou autoritu pro většinu dostupných reproduktorů na trhu. Kontrola basových měničů je i při vyšší hlasitosti příkladná, což je zásluhou také vysokého damping faktoru koncového zesilovače. Zadostiučinění koncový zesilovač poskytne především těm, kteří mají „naladěno“ spíše k analytičtějšímu zvuku bez příkras a zvukomalby lampových zesilovačů. Aby nedošlo k mýlce, i SPaudio má svůj charakter zvuku (každý komponent ho má), ale tento charakter bych označil na stupnici mezi 1 až 10, kde 5 je striktní neutralita, někde mezi 4 a 5. Toto hodnocení reprezentuje především transparentnost, detailnost a pravdivost.
