Leben CS-300F: nová inkarnace legendy
28.4.2014, Petr Štefek, recenze
Leben CS-300F je novou verzí dnes již legendárního zesilovače Leben CS-300. Přes skromný příděl wattů dokáže tento malý integrovaný zesilovač připoutat k poslechu na dlouhé hodiny. Je nová verze stejně dobrá?
Kapitoly článku:
- Leben CS-300F: nová inkarnace legendy
- Leben CS-300F - bližší pohled
- Leben CS-300F jako integrovaný zesilovač
- Leben CS-300F jako sluchátkový zesilovač
- Leben CS-300F jako investice
Pokud Leben zapnete, rozhodně se nemusíte bát toho, že budete čekat půl hodinu, než se dostane na svou optimální úroveň a bude reprodukce poslouchatelná. Ano, to nejlepší ze sebe začne vydávat až po nějakých 20 minutách hraní, ale ani před uplynutím této lhůty rozhodně nejde při poslechu o nějaké utrpení. Zmiňuji to především s ohledem na to, že se často setkávám s tvrzením méně zkušených uživatelů, že nechtějí lampy, protože je není možné zapnout a hned poslouchat.
Leben vám do svého zapnutí začne dávat najevo, že vlastní je mu především střední pásmo, které je v jeho podání jakousi blíže velmi těžce popsatelnou realističností bez zbytečné eufoničnosti, která by po čase mohla začít nudit. Vzhledem k papírovému výkonu asi nikdo nečeká, že si malý lampový zesilovač poradí s kontrolou a rozlišením basů jako drahý tranzistorový zesilovač. Přesto se dá říci, že si Leben v tomto ohledu vede nad očekávání dobře a ani divočejší žánry elektroniky ho nevyvedou z míry.
Klidnější Daft Punk a jeho Random Access Memories je na rozdíl od tranzistorového Luxmanu 507u podáno s větší naléhavostí a vy si začnete užívat více detailů nahrávek, kde se objeví piano nebo kytary. Několik málo bodíků ubereme oproti tranzistorovému Luxmanu L-507u za to, že malý Leben nejde ani náhodou tak hluboko jako zmiňovaný tranzistorový zesilovač. Podobné je to také u výšek, které máte u Lebenu tendenci nevnímat, jakoby hladce navazovaly nad středové pásmo tak, že téměř není možné popisovat tato dvě pásma odděleně.
Vysokých frekvencí není ani omylem nedostatek, ale cinkání tranzistoru se zde prostě nedočkáte. Leben to prostě neumí. Je to ale špatně? Podle mého názoru ne. Na druhou stranu se zde nedočkáte zrnitosti na výškách, která je typická pro levnější zesilovače ve třídě AB. V případě, že pustíte libovolný žánr, budou prim vždy hrát přirozené mírně exhibující středy.
Leben umí ovšem jednu věc zcela dokonale. Donutí vás prozkoumávat vaši sbírku CD a nejednou se přistihnete, že posloucháte nahrávky, které jste si s jiným zesilovačem prostě nepouštěli, protože zněly plochým způsobem, neboť jednoduše mají mizernou dynamiku. To platí třeba pro rockové věci 70/80. let, které jsou na špičkové aparatuře jen velmi stěží poslouchatelné natož zábavné. Leben je v tomto ohledu milosrdný a nechává vyniknout přednosti nahrávky a nikoli jejich nedostatky.
Pokud jste zhýčkaní tranzistorovým zesilovačem v ceně trojnásobku malého Lebenu, zpočátku může chybět absolutní kontrola nad reproduktory a také trocha toho rozlišení, ale u každé nahrávky se skvěle bavíte. Leben nekontroluje a nementoruje, ale nechává přirozené plynout a vypichuje to, co je pro nahrávku podstatné.
Pokud bych měl srovnat Leben CS-300F, charakterově se velmi podobá dražšímu konci CS-660p založeném na lampách KT66, který ke všemu přidává ještě rozlišení a kontrolu nad basy. Během zhruba 14 dnů poslouchání jsem postupně zjišťoval, že se na další poslech tohoto malého „lampáče“ skutečně těším. Do pozadí ustoupily vycizelované nahrávky klasické hudby a do popředí se na dobu hostování Lebenu dostaly především nahrávky staršího rocku nebo současného progrocku.
Santana a jeho Caravanserei či Abraxas jsou v podání Lebenu perfektní a nikoli profesorsky upjaté jako v případě některých tranzistorových protějšků. Bicí Reného Engela mají více než dostatečnou údernost a lokomotiva zde jede na plné pecky, až má člověk tendenci kontrolovat, jestli nějaký vtipálek nevyměnil malý integrovaný zesilovač za podstatně výkonnější, lampový dělený zesilovač. V přímém porovnání se skoro třikrát výkonnějším, lampovým koncovým zesilovačem Leben CS-660P nemá menší souputník šanci, ale pokud ho pro přímé porovnání nemáte, pak vám jen tak chybět nebude.
Oblíbené nahrávky houslového virtuóza Juliana Carmignoly s doprovodem Venice Baroque Orchestra jsou velmi dobře poslouchatelné, ale zde nám ve srovnání s dražšími výkonnějšími zesilovači typu Leben CS-660P bude chybět výkonová rezerva a ve vypjatých pasážích i dynamika. Pokud bych měl ovšem porovnat Leben CS-300F s tranzistorovými souputníky běžné komerční produkce v podobné cenové relaci, nevyměnil bych vyšší výkon v tomto případě za japonské lampové umění kouzlit. Leben CS-300F nějakým způsobem poskytuje více, než kolik toho je v samotných nahrávkách.
Tento fakt dává tušit, že tento zesilovač nebude univerzální výhrou pro všechny a pro milovníky analytické respektive puristické reprodukce, ale přednost mu dají zřejmě ti posluchači, kteří dávají přednost obsahu před jeho formou. Pokud po dvou hodinách poslechu malého Lebenu přepneme na podobný tranzistorový zesilovač, který jsme do té doby považovali za poměrně muzikální, můžeme se dočkat nepříjemného rozčarování.
Na své si přijdou také milovníci akustické hudby, jazzových trií nebo malých komorních barokních orchestrů. Malému muzikantovi ovšem již nebudou stačit síly vykreslení velkých orchestrálních těles a také nebude stíhat tempu zběsilých metalových nářezů, které profitují z vlastností, které malému Lebenu nejsou tak úplně vlastní.
Leben CS-300F není dokonalým zesilovačem, ale přesto je nekonečně zábavný a jeho poslech umí z hudby zprostředkovat to, co je podle mého názoru nejdůležitější. Emoce. Pro maximální zážitky ovšem vyžaduje vhodné reproduktory s vyšší citlivosti a spíše vyšší impendancí.
Leben vám do svého zapnutí začne dávat najevo, že vlastní je mu především střední pásmo, které je v jeho podání jakousi blíže velmi těžce popsatelnou realističností bez zbytečné eufoničnosti, která by po čase mohla začít nudit. Vzhledem k papírovému výkonu asi nikdo nečeká, že si malý lampový zesilovač poradí s kontrolou a rozlišením basů jako drahý tranzistorový zesilovač. Přesto se dá říci, že si Leben v tomto ohledu vede nad očekávání dobře a ani divočejší žánry elektroniky ho nevyvedou z míry.
Klidnější Daft Punk a jeho Random Access Memories je na rozdíl od tranzistorového Luxmanu 507u podáno s větší naléhavostí a vy si začnete užívat více detailů nahrávek, kde se objeví piano nebo kytary. Několik málo bodíků ubereme oproti tranzistorovému Luxmanu L-507u za to, že malý Leben nejde ani náhodou tak hluboko jako zmiňovaný tranzistorový zesilovač. Podobné je to také u výšek, které máte u Lebenu tendenci nevnímat, jakoby hladce navazovaly nad středové pásmo tak, že téměř není možné popisovat tato dvě pásma odděleně.
Vysokých frekvencí není ani omylem nedostatek, ale cinkání tranzistoru se zde prostě nedočkáte. Leben to prostě neumí. Je to ale špatně? Podle mého názoru ne. Na druhou stranu se zde nedočkáte zrnitosti na výškách, která je typická pro levnější zesilovače ve třídě AB. V případě, že pustíte libovolný žánr, budou prim vždy hrát přirozené mírně exhibující středy.
Leben umí ovšem jednu věc zcela dokonale. Donutí vás prozkoumávat vaši sbírku CD a nejednou se přistihnete, že posloucháte nahrávky, které jste si s jiným zesilovačem prostě nepouštěli, protože zněly plochým způsobem, neboť jednoduše mají mizernou dynamiku. To platí třeba pro rockové věci 70/80. let, které jsou na špičkové aparatuře jen velmi stěží poslouchatelné natož zábavné. Leben je v tomto ohledu milosrdný a nechává vyniknout přednosti nahrávky a nikoli jejich nedostatky.
Pokud jste zhýčkaní tranzistorovým zesilovačem v ceně trojnásobku malého Lebenu, zpočátku může chybět absolutní kontrola nad reproduktory a také trocha toho rozlišení, ale u každé nahrávky se skvěle bavíte. Leben nekontroluje a nementoruje, ale nechává přirozené plynout a vypichuje to, co je pro nahrávku podstatné.
Pokud bych měl srovnat Leben CS-300F, charakterově se velmi podobá dražšímu konci CS-660p založeném na lampách KT66, který ke všemu přidává ještě rozlišení a kontrolu nad basy. Během zhruba 14 dnů poslouchání jsem postupně zjišťoval, že se na další poslech tohoto malého „lampáče“ skutečně těším. Do pozadí ustoupily vycizelované nahrávky klasické hudby a do popředí se na dobu hostování Lebenu dostaly především nahrávky staršího rocku nebo současného progrocku.
Santana a jeho Caravanserei či Abraxas jsou v podání Lebenu perfektní a nikoli profesorsky upjaté jako v případě některých tranzistorových protějšků. Bicí Reného Engela mají více než dostatečnou údernost a lokomotiva zde jede na plné pecky, až má člověk tendenci kontrolovat, jestli nějaký vtipálek nevyměnil malý integrovaný zesilovač za podstatně výkonnější, lampový dělený zesilovač. V přímém porovnání se skoro třikrát výkonnějším, lampovým koncovým zesilovačem Leben CS-660P nemá menší souputník šanci, ale pokud ho pro přímé porovnání nemáte, pak vám jen tak chybět nebude.
Oblíbené nahrávky houslového virtuóza Juliana Carmignoly s doprovodem Venice Baroque Orchestra jsou velmi dobře poslouchatelné, ale zde nám ve srovnání s dražšími výkonnějšími zesilovači typu Leben CS-660P bude chybět výkonová rezerva a ve vypjatých pasážích i dynamika. Pokud bych měl ovšem porovnat Leben CS-300F s tranzistorovými souputníky běžné komerční produkce v podobné cenové relaci, nevyměnil bych vyšší výkon v tomto případě za japonské lampové umění kouzlit. Leben CS-300F nějakým způsobem poskytuje více, než kolik toho je v samotných nahrávkách.
Tento fakt dává tušit, že tento zesilovač nebude univerzální výhrou pro všechny a pro milovníky analytické respektive puristické reprodukce, ale přednost mu dají zřejmě ti posluchači, kteří dávají přednost obsahu před jeho formou. Pokud po dvou hodinách poslechu malého Lebenu přepneme na podobný tranzistorový zesilovač, který jsme do té doby považovali za poměrně muzikální, můžeme se dočkat nepříjemného rozčarování.
Na své si přijdou také milovníci akustické hudby, jazzových trií nebo malých komorních barokních orchestrů. Malému muzikantovi ovšem již nebudou stačit síly vykreslení velkých orchestrálních těles a také nebude stíhat tempu zběsilých metalových nářezů, které profitují z vlastností, které malému Lebenu nejsou tak úplně vlastní.
Leben CS-300F není dokonalým zesilovačem, ale přesto je nekonečně zábavný a jeho poslech umí z hudby zprostředkovat to, co je podle mého názoru nejdůležitější. Emoce. Pro maximální zážitky ovšem vyžaduje vhodné reproduktory s vyšší citlivosti a spíše vyšší impendancí.
