Finite Elemente Cerabase: voodoo nebo funkční věc?
3.7.2015, Petr Štefek, recenze
Tentokráte jsme si vzali na paškál Finite Elemente Cerabase Classic a Slimline. Fungují tyto specializované a velmi drahé přístrojové nožky pod komponenty, nebo je to jen pastička na vytahování peněz z kapes důvěřivých hifistů?
Kapitoly článku:
- Finite Elemente Cerabase: voodoo nebo funkční věc?
- Cerabase - jak to funguje?
- Závěr
Hifi se za několik málo posledních let posunulo směrem, který bych se bez uzardění nebál označit za slepou cestu celého tohoto odvětví. Na jednu stranu trh žije a vstupují na něj nové firmy s novými výrobky a přístupy k navrhování audio komponent, ale na druhou stranu se v naprosté většině jedná o zvláštní exotické konstrukce s často až absurdními cenovkami. Pokud jste kdysi považovali za výstřelek integrovaný zesilovač za 150 tisíc, pak dnes není problémem najít „integráč“ ani za milión korun. Špatnou zprávou pro všechny nadšence ovšem je, že velmi často tyto extrémně drahé kousky nepřehrají zástupce tradičních výrobců s třetinovou cenovkou. Podobní výrobci tak často staví na tom, čemu osobně říkám „absurdní exkluzivita z kusové výroby“.
Tento trend lze ale vysledovat napříč celým světem audio komponentů, a nikoli pouze zesilovačů. Jak jinak lze vysvětlit často rozpačité výsledky exotických CD přehrávačů nebo převodníků či zaručeně „revolučních“ a současně nejdražších reprosoustav na trhu. Pouze za několika málo značkami stojí natolik solidní R&D, aby mohly při únosných nákladech vytvářet produkty, které potěší jak oko, tak také ucho milovníka hudby. Jak se ovšem v tom chaosu zaručeně nejlepších kabelů, zesilovačů a digitálních zdrojů vyznat? Zde je každá rada drahá, ale obecně platí doporučení investovat do komponentů značky s patřičnou a mnoha léty ověřenou historií. I toto relativně univerzální pravidlo ovšem není vše spásné.
Fenoménem posledních 10 let ve světě audia jsou také různé „voodoo“ pomůcky vylepšující zvuk u prodávaných audio komponentů. Výrobci těchto většinou velmi drahých „udělátek“ se dušují, že po podložení komponentů těmito výdobytky nebo umístěním do dostatečné blízkosti rapidně změní zesilovače nebo zdroje k lepšímu. V lepším případě mají výrobci těchto pomůcek svůj výrobek podložený nějakým výzkumem v této oblasti, ale v naprosté většině se jedná o čistý „hoax“, který odhalí i informovaný laik. Míra šílenství je přímo úměrná stoupající ceně těchto „voodoo“ pomůcek.
Příkladem za všechny je video japonského hifisty, který na něm nahrává (poměrně kvalitním mikrofonem) rozdíly mezi vypnutým a zapnutým Schumanovým generátorem, který generuje (pokud skutečně funguje) frekvenci 7,83 Hz, jež podle některých studií blahodárně ovlivňuje vnímání člověka. Základní problém tkví ovšem v tom, že se v žádném případě nejedná a nemůže jednat o úpravu akustiky, která je zachytitelná na nahrávku.
Všem experimentátorům bych doporučil držet se zdravého rozumu a tyto „voodoo“ pomůcky vůbec neřešit, pokud svou sestavu nemáte finální a i po té zpravidla platí, že výsledek bude mnohem lepší, pokud desítky tisíc utratíte za upgrade zesilovače nebo reproduktorů, a nikoli za antivibrační podložky, super drahou kabeláž nebo exotické napájecí kabely. Tím ovšem nechci říci, že všechna tato „udělátka“ jsou k ničemu, ale mělo by se do nich investovat s rozumem a rozvahou na základě osobních zkušeností.
Jednou z možností, jak si v praxi vyzkoušet, co umí „voodoo“ pomůcka, za kterou se skrývá i vcelku seriózní R&D, je Finite Elemente Cerabase. Za vývoje celého systému Finite Elemente je zodpovědný výrobce ve spolupráci s technickou univerzitou v Dortmundu, která poskytla firmě teoretické zázemí.
Od distributora jsem si zapůjčil čtveřici Cerabase Classic a čtveřici Cerabase Slim. Mezi těmito řadami stojí ještě Cerabase Compact, který je zmenšenou verzí Classic. Finite Elemente má ještě v portfoliu další výrobky, ale pro prvotní seznámení jsem si vybral právě tyto řady. Specializované nožičky pracují na principu disperze mechanických vibrací ze šasi přístroje, které vznikají například od práce transformátoru nebo šířením zvukových vln z reprosoustav na samotné audio komponenty.
Finite Elemente jsem se roky úspěšně vyhýbal, neboť jsem měl za to, že podobná řešení jsou pouhým vytahováním peněz z kapes důvěřivých hifistů. V momentu, kdy jsem se dověděl, že si jako standardní nožičky vybírají pro své zesilovače také švýcarští Soulution, mé přesvědčení o nefunkčnosti bylo nahlodáno, a přeci jen jsem se vypravil za dovozcem a zápůjčku si domluvil. S poměrně těžkými krabičkami jsem se vypravil domů, ale žádné zázraky jsem vskutku neočekával.
Tento trend lze ale vysledovat napříč celým světem audio komponentů, a nikoli pouze zesilovačů. Jak jinak lze vysvětlit často rozpačité výsledky exotických CD přehrávačů nebo převodníků či zaručeně „revolučních“ a současně nejdražších reprosoustav na trhu. Pouze za několika málo značkami stojí natolik solidní R&D, aby mohly při únosných nákladech vytvářet produkty, které potěší jak oko, tak také ucho milovníka hudby. Jak se ovšem v tom chaosu zaručeně nejlepších kabelů, zesilovačů a digitálních zdrojů vyznat? Zde je každá rada drahá, ale obecně platí doporučení investovat do komponentů značky s patřičnou a mnoha léty ověřenou historií. I toto relativně univerzální pravidlo ovšem není vše spásné.
Fenoménem posledních 10 let ve světě audia jsou také různé „voodoo“ pomůcky vylepšující zvuk u prodávaných audio komponentů. Výrobci těchto většinou velmi drahých „udělátek“ se dušují, že po podložení komponentů těmito výdobytky nebo umístěním do dostatečné blízkosti rapidně změní zesilovače nebo zdroje k lepšímu. V lepším případě mají výrobci těchto pomůcek svůj výrobek podložený nějakým výzkumem v této oblasti, ale v naprosté většině se jedná o čistý „hoax“, který odhalí i informovaný laik. Míra šílenství je přímo úměrná stoupající ceně těchto „voodoo“ pomůcek.
Příkladem za všechny je video japonského hifisty, který na něm nahrává (poměrně kvalitním mikrofonem) rozdíly mezi vypnutým a zapnutým Schumanovým generátorem, který generuje (pokud skutečně funguje) frekvenci 7,83 Hz, jež podle některých studií blahodárně ovlivňuje vnímání člověka. Základní problém tkví ovšem v tom, že se v žádném případě nejedná a nemůže jednat o úpravu akustiky, která je zachytitelná na nahrávku.
Všem experimentátorům bych doporučil držet se zdravého rozumu a tyto „voodoo“ pomůcky vůbec neřešit, pokud svou sestavu nemáte finální a i po té zpravidla platí, že výsledek bude mnohem lepší, pokud desítky tisíc utratíte za upgrade zesilovače nebo reproduktorů, a nikoli za antivibrační podložky, super drahou kabeláž nebo exotické napájecí kabely. Tím ovšem nechci říci, že všechna tato „udělátka“ jsou k ničemu, ale mělo by se do nich investovat s rozumem a rozvahou na základě osobních zkušeností.
Jednou z možností, jak si v praxi vyzkoušet, co umí „voodoo“ pomůcka, za kterou se skrývá i vcelku seriózní R&D, je Finite Elemente Cerabase. Za vývoje celého systému Finite Elemente je zodpovědný výrobce ve spolupráci s technickou univerzitou v Dortmundu, která poskytla firmě teoretické zázemí.
Od distributora jsem si zapůjčil čtveřici Cerabase Classic a čtveřici Cerabase Slim. Mezi těmito řadami stojí ještě Cerabase Compact, který je zmenšenou verzí Classic. Finite Elemente má ještě v portfoliu další výrobky, ale pro prvotní seznámení jsem si vybral právě tyto řady. Specializované nožičky pracují na principu disperze mechanických vibrací ze šasi přístroje, které vznikají například od práce transformátoru nebo šířením zvukových vln z reprosoustav na samotné audio komponenty.
Finite Elemente jsem se roky úspěšně vyhýbal, neboť jsem měl za to, že podobná řešení jsou pouhým vytahováním peněz z kapes důvěřivých hifistů. V momentu, kdy jsem se dověděl, že si jako standardní nožičky vybírají pro své zesilovače také švýcarští Soulution, mé přesvědčení o nefunkčnosti bylo nahlodáno, a přeci jen jsem se vypravil za dovozcem a zápůjčku si domluvil. S poměrně těžkými krabičkami jsem se vypravil domů, ale žádné zázraky jsem vskutku neočekával.
