Dynaudio Contour S3.4 LE: poslední Dán

První setkání s Dynaudio proběhlo v hifi studiu, kde jsem měl možnost krátce porovnat výkony limitované edice (LE) s verzí standardní a také s dražším modelem Confidence C2 Platinum na elektronice Accuphase. Automaticky jsem předpokládal, že Contour S3.4 LE bude spíše takovou lehce faceliftovanou standardní verzí Contour S. Dynaudio je pro mě typické svým poněkud zvláštním projevem na nejnižších frekvencích a zároveň špičkovou výškovou sekcí, která netají svůj původ v textilní impregnované kalotě. Projev standardních Contour S3.4 se v přímém srovnání s verzí LE nedá téměř srovnávat. Starší verze působí celkově ospaleji a ani zdaleka na posluchače nepřenáší tolik energie z nahrávek. Limitovaná edice řady Contour S je podstatně příjemnější na poslech.

Od limitované edice většinou čekáte něco výjimečného, avšak poslední dobou bývá zvykem, že limitovaná edice znamená spíše luxusnější „kabátek“ nebo doplňkové designové drobnosti a málokdy skutečná technologická vylepšení. Naštěstí Contour S3.4 LE nenabízí pouze exkluzivní dýhování, ale díky razantním změnám na pasivní výhybce, odladění bass-reflexu a vylepšenému výškovém měniči nabízí hlavně podstatně dospělejší a univerzálnější zvuk. Už při několika prvních testovacích skladbách bylo zřejmé, že zde máme podstatně lepší extenzi směrem k nejnižším oktávám, plastičtější středy a na danou kategorii opravdu vzorové nejvyšší frekvence. Velkým plusem je na segment kompaktních sloupků také naprosto fenomenální prostorové zobrazení. Tuto skutečnost přičítám především dvoupásmové konstrukci a již zmiňovanému výškovému měniči. Výrazně lépe to umí snad jen KEF Reference 2 nebo Audio Physics Virgo 25+, což je ale zcela jiná cenová liga.
Rozdíl v projevu oproti standardní řadě Contour S je tak patrný, že nutí člověk dělat rešerši, zda Dynaudio opravdu použilo stejné středobasové a výškové měniče jako u řady Contour S. Celkový projev Contour S3.4 LE je výrazně dospělejší a velmi připomíná řadu Confidence Platinum. Že je to odvážné tvrzení? Přímé, byť krátké porovnání s vedle stojícími Confidence C2 Platinum dávalo na srozuměnou, že je velmi dobře možné těch zhruba sto tisíc korun rozdílu mezi oběma modely ušetřit a investovat raději do špičkového zesilovače. Reprodukce nejnižších kmitočtů se mi zamlouvala mnohem více u levnějšího modelu, zatímco výšková sekce měla mírně navrch u Confidence Platinum.

Po kratších peripetiích se mi Contour S3.4 LE podařilo získat na test domů, testovat je delší dobu v dobře známých podmínkách a odhodnotit jejich kvality. Dříve či později se totiž na každém komponentu nějaká ta chybka najde. Text tohoto článku vznikal zhruba s odstupem tří měsíců od prvního setkání s reprosoustavami a žádným nekritickým nadšením již po této době většinou netrpíte. Na testu modelu Contoru S3.4 LE jsem měl také zájem osobní, neboť hledání dobře hrajících ještě zaplatitelných kompaktních sloupků se ukazuje jako velmi těžký úkol. Většina masových výrobců se dnes soustředí spíše na provedení než na samotný zvuk. Velice dobře se vám tak může stát, že si za svých těžce vydělaných dvě stě tisíc korun koupíte spíše pěkný kus nábytku než opravdu dobré reprosoustavy.
I po několika měsících ale mohu s čistým srdcem prohlásit, že Dynaudio Contour S3.4 LE jsou v mnoha ohledech výjimečné. Jejich velmi silnou stránkou je univerzalita, která je podle mého dána především podstatně lepší odezvou na nejnižších frekvencích v kombinaci s energičností a živelností, která nebývala u těchto levnějších řad Dynaudio zvykem. Dobře „poslouchatelné“ jsou i průměrné nahrávky popové nebo rockové muziky, které mnoho analytických monitorů jednoduše vyřadí z oblíbeného „playlistu“.

Velmi imponující je téměř monitorová spojitost projevu, na kterou jsme spíše zvyklí u menších dvoupásmových monitorů (např. Dynaudio Confidence C1 nebo Franco Serblin Accordo). Do jisté míry je to samozřejmě dáno jejich konstrukcí, jedinou přechodovou frekvencí a nadprůměrnými měniči. Konstruktéři udělali v rámci rozpočtu u Dynaudio Contour S3.4 LE evidentně maximum. Dvoupásmová konstrukce se dvěma středobasovými měniči MSP a jedním výškovým měničem se ukazuje jako velmi zajímavý způsob, jak dosáhnout kompromisu mezi přesným monitorovým zvukem Confidence C1 a basově velmi potentním (na Dynaudio) modelem Focus 360.
Polypropylenové membrány středobasových měničů MSP mají svůj vlastní charakter a osobně mám raději impregnované papírové membrány Scan Speak ze série Iluminator. Najít ovšem tyto měniče ve střední třídě komerčně vyráběných reprosoustav je nemožné. Dynaudiu MSP se ovšem typické zabarvení zvuku polypropylenových membrán podařilo téměř eliminovat a dosáhnout v dané kategorii exemplárního podání středů. Lépe to už umí pouze angličtí Harbeth s modelem SHL5 Plus nebo Rogers LS5/9s s celkově jinou koncepcí reprosoustav (variace na původní BBC monitory).

Útlé sloupky Dynaudio v reprodukčním řetězci nic nemaskují a hrají přesně tak, jak hraje zbytek systému. Snad právě proto se názory na Dynaudio tak značně liší. Někteří považují reprosoustavy Dynaudio řad Contour či Confidence za velmi teple až sladce hrající a někteří zcela v opozici těchto názorů adorují jejich analytičnost a transparentnost. Dynaudio Contour S3.4 LE po celou dobu testování dokázaly bezpečně odhalit jakoukoli změnu v reprodukčním řetězci a jsou dostatečně transparentní a neutrální, aby člověk hledal v prvé řadě chyby především v představeném reprodukčním řetězci.
Nekvalitní nahrávky jsou podávány testovanými reprosoustavami bez pardonu, ačkoli jejich dobrou vlastností je, že zjištěné chyby nejsou u záznamů kárány se zdviženým prstem, ale spíše nadhledem s pobaveně zvednutým obočím. Z dobrých nahrávek naopak Contour S3.4 LE vydobývají vše, co je pro příjemný požitek podstatné, a nerozptylují posluchače monitorově přesným analytickým vyzněním, které přeci jen ocení především zvukoví mistři.

Testované reprosoustavy jsou velmi útlým, avšak vysokým sloupkem, které i přes přítomnost dvou středobasových měničů mají svá omezení. Teoreticky by měly dva paralelně pracující měniče o průměru zhruba 17 cm odpovídat jednomu zhruba 30cm měniči. Praxe se s touto teorií raženou některými konstruktéry ovšem nestřetává a také v případě Contour S3.4 LE narazíme na limity v oblasti reprodukce spodních oktáv poměrně rychle. Reprosoustavy umí bez velkých kompromisů podat kontrabas, harfu či dokonce chrámové varhany. I přes tento fakt lze testované reprosoustavy jen s obtížemi označit za plnorozsahové. Neberte to prosím jako výčitku, ale fakt daný jejich konstrukcí. V případě problematické akustiky většiny obývacích pokojů to ovšem nebude ani v nejmenším vadit.
Contour S3.4 LE umí hrát potichu i nahlas bez toho, aniž by bylo patrné rozmazání detailů či v případě hlasité reprodukce naopak extrémní zkreslení. Reprodukce je v pokoji standardních rozměrů (25m2) při hlasitostech neohrožujících sluch a vztahy se sousedy vždy příkladně čistá a kontrolovaná. Kontextu kontroly se nelze nezmínit o nutnosti silného zesilovače, který dokáže dolovat maximum z dynamických schopností reprosoustav. Jak už bylo řečeno, tak reprodukce záznamů s kontrabasem, harfou nebo chrámovými varhanami nebudou s Dynaudii zapovězenými záznamy. Samozřejmě vše má své limity a „dýchání“ sálu nebo chrámové lodi se bez špičkové extenze někam k 15-20 Hz stejně nedočkáte. Charakter reprosoustav nabádá k hledání zesilovače ve třídě AB mezi značkami jako Accuphase, Audia Flight, Ayre nebo podobně znějící elektroniky. Třída D se v podání SPEC RSA-M3EX osvědčila také.