Ayre AX-5: tranzistorová lahůdka

Ayre AX-5 je v několika směrech extrémně zajímavý integrovaný zesilovač. Ayre pracuje ve třídě AB, ale poskytuje detailnost a hladkost reprodukce třídy A. Pokud Ayre AX-5 srovnám se svým Luxmanem L-590AX, je na první poslech Ayre posazeno níže a důraz klade především na středové pásmo. Basy jsou méně kontrolované a nejdou tak nízko jako u některých jiných integrovaných zesilovačů ve třídě AB, kde mě namátkou napadá Luxman L-507uX nebo Accuphase E-460. Celkové výkony zesilovače to ale neohrožuje, jen je potřeba brát do úvahy, že pro fanatiky basové složky, kteří holdují Krellu nebo Burmesteru, nebude Ayre AX-5 to pravé ořechové.

Po prvním zapnutí se zdá, jakoby celkový poskytovaný zvukový obraz byl méně precizní než od japonského konkurenta, ale s ubíhajícím časem a prohřátým zesilovačem se začínají objevovat silné stránky Ayre AX-5. Organičnost a homogenita reprodukce si v ničem nezadá s dobrými lampovými zesilovači a oproti jiným tranzistorovým konkurentům má Ayre menší tendenci být profesorsky (rozuměj tranzistorově) upjaté. To je také zřejmě hlavní důvod, proč si lampami odkojení posluchači na tranzistory v naprosté většině již nemohou zvyknout. Za vše hovoří výrok jednoho dobrého kamaráda, který je vlastníkem poměrně drahého lampového zesilovače. Ten se po hodině poslechu svých oblíbených interpretů obrátil na pohovce a s úsměvem pronesl „ono to hraje!“.
Je ovšem několik věci, na které si Ayre AX-5 nehraje. Nehraje si na příkladnou neutralitu, neboť jeho tonalita je spíše na straně teplejších tónů. Nemluvíme zde o extrémech, kdy takto naladěné přístroje mají tendenci hrát vše na stejné „kopyto“. Tady mluvíme o něčem zcela jiném. O něčem, co vás jen tak jednoduše neunaví a po čase se nestane obtěžujícím. Ayre AX-5 lze velmi dobře spojit téměř s libovolným zdrojem, ale pozor si v tomto ohledu dejte na přehrávače s lampou, aby té lidskosti nebylo přeci jen přespříliš. Velmi dobře v tomto ohledu prospívají neutrální a detailní přehrávače či převodníky. Nejlépe si Ayre AX-5 sedlo s firemním D/A převodníkem QB-9 DSD. Synergii, s jakou se dokáží doplňovat komponenty jedné značky, nikdy není radno podceňovat. V tomto případě to platí dvojnásob.
Jedinou výtku, kterou lze mít, je zmiňovaná definice v oblastech spodních oktáv, kam občas zabrousí nástroje jako je kontrabas, varhany nebo harfa. Rozlišení a pevnost v těchto nejspodnějších oktávách není taková jako u některých konkurenčních zesilovačů. Je to trochu jakoby se mu konstruktéři snažili dát do vínku něco z „lampových“ basů, které nikdy nejsou tak přesné a pevné, jako basy z tranzistorů ve stejných cenových relacích, ale příliš to nikomu nevadí, neboť kouzlo „lamp“ je někde úplně jinde. Podobně je to s integrovaným zesilovačem Ayre AX-5, který čaruje podobným způsobem jako špičkové lampy a strhává pozornost na precizní a prokreslené středové pásmo.

Když si vzpomenu na integrované zesilovače, které jsem měl možnost za poslední rok slyšet, musím v tomto ohledu postavit Ayre AX-5 na piedestal. Hudba má tendenci plynout a vy máte naopak stále menší tendenci cokoli posuzovat a výsledný zvuk rozpitvávat. Schopnost Ayre naservírovat vám i ty nejmenší detaily přichází jakoby mimochodem a neohromuje vás na první poslech. Ayre AX-5 je mimo Luxman L-590AX nejdetailnější a nejselektivnější integrovaný zesilovač v této cenové kategorii, který jsem měl možnost slyšet, byť oba z nich na to jdou jiným způsobem a nelze hovořit v tomto případě o podobném zvuku či genech.
Velký dojem umí Ayre udělat ve spojení s digitální zdrojem, který umožňuje přehrávat na vysoké úrovni hi-res audio. Lahůdkové uskupení Monty Alexander, Ray Brown and Herb Ellis Trio nebo Igor Levit a jeho Beethoven The Late Piano Sonatas ve formátu FLAC 96kHz/24-bit byly jednoduše silně návykové. Stejně pracuje Ayre i se záznamy o vysokém dynamickém rozsahu, který umí využít až na doraz. Ze zvědavosti jsem zkusil přehrávat i méně povedené nahrávky skupin Stratovarius Visions nebo Yngwie Malmsteen Rising Force a Ayre si překvapivě dokázalo poradit i tady, kde Luxman ukázal tyto nahrávky v plné nahotě a učinil je téměř neposlouchatelnými, zatímco Ayre čarovalo, nechalo zmizet neduhy nahrávek a zvýraznilo samotnou hudbu. Jestli to považujete za výhodu nebo naopak už ponechám na vás.

Zvukovou scénu staví oba zesilovače zcela odlišně. Ayre AX-5 si nechá muzikanty sednout tak, jak jim to právě vyhovuje a nesnaží se je umísťovat do předem připravených pozic. Hraje s větším rozmachem a do šířky, ale přesto nejde o nějakou prvoplánovou hru na efektnost. Zde je asi největší rozdíl oproti Luxmanu, který zvukovou scénu připravuje s vědeckou přesností, která následně vyúsťuje k jisté sešněrovanosti v přímém srovnání s Ayre. Na druhou stranu Ayre AX-5 zase neumí až tak přesně zobrazit hloubku předozadního prostoru u dobrých nahrávek.
Pokud jste posluchačem klasické hudby, můžete s klidem zařadit Ayre AX-5 na svůj list přístrojů, které byste měli při svém vybíraní slyšet. I přesto, že jde o zesilovač ve třídě AB, dokáže Ayre zahrát tento žánr s patřičnou grácií, zobrazením všech barev akustických nástrojů a s patřičnou tvrdostí pouze tam, kde je to třeba. Témbr nástrojů umí Ayre zobrazit téměř dokonale. Ke správnému vyznění zde přispívá skutečnost, že skvěle prokreslené středové pásmo je oním prominentem, kolem něhož se vše točí. Hluboké tóny a nejvyšší frekvence jsou maximálně integrovány do celkového zvukového obrazu a je skoro nemožné posuzovat je samostatně. Homogenita reprodukce je další vlastnost, která činí Ayre AX-5 skutečně výjimečným zesilovačem.

Není zde ani náznak nectností, kterými trpí většina zesilovačů ve třídě AB, což s oblibou popisuji jako pocit „písku mezi zuby“. Drahé zesilovače se tomuto dokáží s bravurou vyhnout, ale u integrovaných zesilovačů v této kategorii to není až tak obvyklé. Když jsem v úvodu této kapitoly zmiňoval fakt, že některé konkurenční zesilovače mají prominentnější a lépe kontrolované spodní pásmo, čím dál více docházím k názoru, že to není chybou tohoto zesilovače ale vlastností, která je spojena se schopností poskytnout kompletní a vyváženou reprodukci, která si svou organičností nezadá s povedenými lampovými zesilovači.
Výkonnostně je Ayre AX-5 vhodné téměř k jakýmkoli reprosoustavám, ačkoli se díky poněkud jemnější definici a kontrole basů nezdá na první poslech extrémně silově obdařené. Tento integrovaný zesilovač ocení reproduktory, které nemají příliš velkou tendenci k „romantizování“, ale vyznačují se spíše neutrálním přednesem a střední až vyšší citlivostí. S testovacími reproduktory Franco Serblin Accordo zahrálo Ayre AX-5 výborně, neboť tyto reprosoustavy dokáží ocenit díky svému výškovému reproduktoru nenásilnou detailnost tohoto integrovaného zesilovače. Poněkud měkčí méně kontrolované basy šly identifikovat i na těchto malých reprosoustavách. Opět ale platí, že to ve výsledku není rušivé a celkové vyznění hudby to nijak neohrožuje.

Ayre AX-5 dokáže uřídit i velké reproduktory, jako jsou BW 803 Diamond, které jsem měl možnost slyšet ve spojení s tímto zesilovačem, a výsledek byl opravdu velmi dobrý. Spojení s těmito reprosoustavami bylo zajímavé také proto, že bylo možné přímé porovnání se starším děleným zesilovačem Ayre C-5xe MP a V-5xe, kde vyplynulo na povrch několik zásadních skutečností. Integrovaný zesilovač Ayre AX-5 hraje dospěleji a s mnohem větším šarmem než zmiňovaný dělený zesilovač. Je u něj kladen více důraz na prokreslení středového pásma a jsou dobře slyšitelné detaily, které jsou na tomto dělenci mírně rozmlženy. Integrovaný zesilovač také lépe pracuje při rekonstrukci zvukové scény. Jediné, v čem má dělenec výrazně navrch, je kontrola hlubokých tónů. Ve zvukové koherenci ovšem nemá vůbec smysl obě řešení porovnávat.
Pokud bych si měl vybrat z těchto cenově podobných možností, bez váhání volím integrované řešení, což je opravdu překvapivé zjištění, které nebývá v těchto kategoriích obvyklé. Ayre v tomto případě udělalo velký skok kupředu, a pokud si dobře vzpomínám, jaký na mě kdysi dávno udělal, resp spíše neudělal dojem integrovaný zesilovač Ayre AX-7e, tak AX-5 hraje zcela jinou ligu. Naštěstí pro Ayre, protože konkurence je v současné době velmi vysoká a proti tradičním výrobců drahých integrovaných zesilovačů jako Accuphase, McIntosh či Luxman je potřeba vytáhnout s opravdu velkým kalibrem, což se v tomto případě podařilo.