Jak vybrat zesilovač: co je dobré vědět

Jsou to typicky zesilovače, které v jednom šasi ukrývají jak předzesilovač, tak i výkonový zesilovač a spoustu dalších vymožeností. Je zde nutno chápat, že integrovaný zesilovač, ať už jde o jakoukoli cenovou relaci, je kompromisem k dělenému řešení předzesilovače a koncového zesilovače. Nechci tím ale říci, že by integrované zesilovače byly jakýmkoli způsobem méněcenné, protože se v praxi může velmi často stát, že zvukově lepší systém ve stejné ceně byste jednoduše nesložili.

Dobrý příkladem může být nedávno testovaný Luxman L-590AX, který japonský výrobce vybavil vším, co byste mohli od integrovaného zesilovače kdy potřebovat a zároveň je zvukově tak na výši, že podobně dobrou kombinaci předzesilovače a zesilovače byste v dané kategorii hledali jen velmi těžko. Obvykle mají integrované zesilovače na palubě i spoustu dalšího příslušenství, jímž je např. předzesilovač pro gramofonové přenosky, kde je pouze třeba dát pozor na to, zda daný gramofonový předzesilovač podporuje MM i MC přenosky. Pokud by náhodou podporoval pouze přenosky typu MM, pak není potřeba zoufat, protože se dnes dá pořídit také slušný gramofonový předzesilovač. Ovšem je to další investice navíc a někdy nemalá.
Mezi další obvyklou výbavu integrovaného zesilovače patří i sluchátkový předzesilovač (obvykle je výstupní odporový dělič), který nevyhoví opravdu náročným posluchačům se sluchátky za tisíce až desítky tisíc korun, ale běžnému, občasnému večernímu poslechu postačují. V tomto ohledu je třeba počítat s tím, že některé integrované zesilovače toho umí více než jiné, a proto pokud je vaší doménou např. poslech na sluchátka a dedikovaný sluchátkový zesilovač nechcete, je třeba pokukovat po zařízeních jako je např. lampový Leben CS-300F. Vše má ovšem svou druhou stránku, a tak pro změnu tento Leben nemá k dispozici gramofonový předzesilovač. Tento článek je určen spíše těm, kteří opravdu tápou v problematice zesilovačů a nikoli expertům na tomto poli. Proto si dovolím uvést opět malé dělení integrovaných zesilovačů a přiřadit k nim pár tipů na přístroje, které jsem měl tu čest delší dobu slyšet, a jsou pro mne velice povedenými produkty.

Lampové integrované zesilovače

Lampové zesilovače jsou mnoha uživateli velice oblíbeny kvůli jejich neskutečně vtahující reprodukci, která je ovšem typická spíše pro opravdové high-endové konstrukce. Obvykle mají integrované lampové zesilovače relativně skromný výkon, který ovšem bez problému zvládne ozvučit průměrně velkou místnost v českém paneláku, ale ve větších prostorech (40 m2 +) by se už podobné zesilovače zpravidla trápily a permanentní využívání jejich výkonu na hranici limitace také těmto přístrojům nesvědčí už s ohledem na rapidně rostoucí zkreslení při maximálních výkonech.

Pokud se rozhodnete pro lampový integrovaný zesilovač, je potřeba zvažovat vše s ohledem na vlastněné reproduktory, které by měly mít vyšší citlivost a impedanci, aby se jimi nízko-wattový integrovaný zesilovač permanentně netrápil. Pokud mluvím o nízkém výkonu, je to typicky rozsah od 8 W na kanál (převážně zesilovače založené na 300B lampách) až mnoho desítek Wattů na kanál (typicky moderní lampy Tung Sol KT120/150). Velmi vysoké výkony (srovnatelné s tranzistorovými zesilovači) jsou typické pro současnou produkci některých společností. Namátkou si vzpomenu např. na Ayon Audio a jejich model Triton III, který nabízí až závratných 120 W na kanál v pentodovém zapojení (ve mnou preferovaném triodovém zapojení pak ještě stále velmi slušných 70 W na kanál). V tomto případě se o dostatek výkonu opravdu bát nemusíte.
Lze říci, že výběr lampového zesilovače vyžaduje od případného zájemce největší zkušenost, aby dokázal ve výsledku vybrat smysluplnou kombinaci reproduktorů a lampového zesilovače. Dobrou zprávou pro zmíněné začátečníky lampového světa je, že většina těchto lampových zesilovačů má automatické nastavení „biasu“, které zajišťuje optimální využití (pomocí regulace proudu) typu lampy, která je v daném zesilovači využita.

Obecně lze snad pronést toto jednoduché doporučení. Pokud máte sloupové reproduktory s nominální impedancí 4 Ohmy a citlivostí méně než 90 dB, raději se na lampové zesilovače spíše neorientujte. Méně výkonné lampové zesilovače se hodí spíše k citlivějším reproduktorům s vyšší nominální impedancí. Prakticky je ale vždy lepší danou kombinaci vyzkoušet na vlastní uši. Dobrý příkladem špičkového lampového integrovaného zesilovače je kromě výše uvedeného Lebenu třeba také EAR Yoshino V12 či modely japonského producenta Triode a alternativně také velmi dostupné modely Prima Luna. Značek velmi schopných výrobců je podstatně více, ale to není předmětem tohoto článku.

Tranzistorové integrované zesilovače

Integrované tranzistorové zesilovače jsou obecně nejobvyklejší variantou a pod tímto označením si můžete představit analogový zesilovač, který v celém obvodovém řešení používá polovodiče a výkonové stupně zesilovače jsou obvykle založeny na bipolárních tranzistorech nebo mosfetových tranzistorech, které poskytují obecně mírně teplejší projev snad v každém zařízení, kde jsem je slyšel. Tranzistorové zesilovače na rozdíl od těch lampových tvoří naprostou většinu produkce a jsou také nejméně náročné na obsluhu nebo technické znalosti uživatele.
V případě tranzistorových integrovaných zesilovačů obvykle rozlišujeme, zda pracují ve třídě A nebo ve třídě AB. Jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými třídami jsme již vysvětlili a stejná pravidla platí také zde. Integrovaný zesilovač ve třídě A má obvykle nižší výkon na kanál než jeho souputník ve třídě AB, což je dáno neefektivitou třídy A (ta je ovšem vyvážena jinde). Pro zesilovače třídy A je typický vysoký příkon bez ohledu na to, zda si zrovna muziku pouštíte nebo ne a také vyšší vyzářené teplo (přeměna elektrické energie na tepelnou). Zesilovač je tedy potřeba umístit do dobře větraného místa. Typický výkon pro integrované zesilovače ve třídě A je zhruba 20-30 W na kanál při 8 Ohmech. Větší výkony jsou samozřejmě možné, ale s ohledem na provozní vlastnosti to není v praxi příliš vidět.

Tranzistorové zesilovače ve třídě AB jsou pak v tomto ohledu papíroví favorité, protože jejich výkony jsou papírově zcela jinde a můžeme se setkat s výkony klidně až okolo 150 W na kanál při 8 Ohmech. Takto koncipované integrované zesilovače mají obvykle nižší příkon (ten závisí od úrovně zesílení signálu) a v klidovém stavu si berou ze zásuvky podstatě méně než jejich souputníci. Na druhou stranu jim chybí jemnost, detailnost reprodukce způsobená převážně přechodovým zkreslením výše zmiňované třídy AB. Bývá také pravidlem, že integrované zesilovače ve třídě AB jsou podstatně levnější než ty operující ve třídě A.
Dobrým příkladem zesilovačů ve třídě A mohou být modely značek Accuphase (E-600) nebo Luxman (L-590AX) či Pass Labs (INT-30A), které jsou pro našince opravdu drahé. Naopak integrované zesilovače ve třídě AB najdete od nejnižších cenových pater až opět po nejdražší high-end. Nízký papírový výkon třídy A na kanál ovšem nemusí znamenat problém pro dobře vybrané reprosoustavy a místnosti běžných rozměrů. Je zde ovšem nutné vybírat podobně opatrně, jako je tomu u nízko-wattových lampových zesilovačů s tím rozdílem, že dostatečně dimenzované koncové stupně mohou i přes papírově slabý výkon uřídit i náročné reprosoustavy.

Jednou ze silných stránek integrovaných zesilovačů je jejich univerzálnost. Je možné je zařadit do řetězce domácího kina (pro přední kanály – rozpojením předzesilovače a koncového zesilovače), nebo lze některé modely dovybavit např. D/A převodníkem či dedikovaným gramofonovým předzesilovačem.

Digitální (hybridní) integrované zesilovače

Pokud se podíváme na poslední produkty mnoha známých výrobců, najdeme zde i digitální zesilovače, které jsou typické tím, že na rozdíl od analogových zesilovačů pracují velice efektivně a mají tak podstatně nižší příkony resp. vyšší výkony na kanál. Pěkným příkladem povedeného digitálního zesilovače (byť v tomto případě kombinace třídy A a výkonového koncového stupně pracujícího ve třídě A) je nedávno testovaný Devialet 120.
Teoreticky by měly být „digitální“ zesilovače premianty na všech frontách, ale v minulosti se tyto konstrukce příliš neosvědčily především z hlediska výsledné zvukové kvality, která byla na hony vzdálena špičkovým lampovým nebo tranzistorovým konstrukcím. Třída D je typická tím, že tyto zesilovače resp. jejich aktivní součástky (opět tranzistory) pracují v režimu přepínání zapnuto a vypnuto, což je podstatně efektivnější než u analogových lineárních zesilovačů.
Digitální zesilovače jsou typicky podstatně menší než jejich analogoví souputníci, což je předurčovalo k nasazení v AV receiverech nebo subwooferech, kde dokáží jednoduše dodat potřebný výkon pro více kanálů současně, nebo v případě dedikovaných basových jednotek mohou dodat až tisíce Wattů na kanál, aniž byste měli ze subwooferu přímotop a při vyúčtování elektřiny dostali srdeční příhodu. V poslední době se na trhu začínají objevovat poměrně zajímavá řešení operující ve třídě D (pro hnidopichy musím dodat, že tyto zesilovače jsou často nesprávně označovány jako digitální) od značek jako je Burmester, Devialet, NAD či SPEC.