iFi iUSB3.0: regenerátor USB audio signálu

Testovací sestava se skládala ze zesilovače Luxman L-590AX Mark II, D/A převodníku Luxman DA-06 a reprosoustav Dynaudio Contour S3.4 Limited Edition. Na chvíli zaskočil také zázračný japonský SPEC RSA-M3EX ve třídě D. Sestava byla propojena kabeláží Acoustic Revive Triple-C. Jako digitální transport posloužil v tomto případě notebook Toshiba s procesorem Intel Core i5, SSD 240GB a operačním systémem Windows 7.

Rozdíly po prvním zapojení iFi iUSB3.0 lze identifikovat na počkání. Není potřeba se příliš vyposlouchávat, protože rozdíly jsou ihned slyšitelné. Často se stává, že první dojmy nejsou úplně ty správné a to, co se zdá na první poslech jako pozitivní přínos, se po delší době jeví zcela opačně. iFi iUSB3.0 na první poslech usadí zvuk níže a vše se zpřesní a utvrdí.
Pro testy podobného příslušenství mám již vytipovány skladby a celá alba, na kterých lze snadno vypozorovat zlepšení v oblasti rozlišení, tranzientních informací, pásmové vyváženosti a dalších. Vnímaní hudby a reprodukce celkově je velmi subjektivní a často se technická dokonalost výrobku nemusí potkávat s příjemností poslechu. Mnozí konstruktéři se zaklínají měřením a jejich inženýrský způsob myšlení a vnímání se promítá do výsledného zvuku jejich komponent. Na druhé straně stojí „esoterici“ prodávající různé exotické konstrukce audio komponentů bez solidního technického základu. Jen malá hrstka konstruktérů dokáže překročit své možnosti a experimentovat za hranicí známého a popsaného.

iFi, respektive AMR, ve svých malých a levných konstrukcích této značky je jedním z takových případů. Experimentování s USB sběrnicí tak, aby lépe vyhovovala požadavkům na přenos paketizovaných dat audio signálu, bylo ještě několik let zpátky naprosto pionýrská činnost vystavena často posměchu ze strany poučené laické veřejnosti. Dnes se již výrobkům jako iFi iUSB3.0 nebo specializovaným transportům á la Auralic či Aurender nikdo nesměje.
Po malém zamyšlení se opět vraťme k iFi iUSB3.0 a jeho výsledkům. Tento regenerátor USB audio signálu má prokazatelný vliv na kvalitu, který je technický vysvětlitelný a odůvodnitelný. Testovací DSD album Rachel Podger La Stravaganza (pozn. nahráváno v DSD) je extrémně problémovou nahrávkou i pro high-endové systémy. Horší zdroje ukazují smyčce roztřepeně a často jako změť zvuků. Jen nejlepší systémy dokáží „chumel“ zvuků rozplést tak, aby poskytoval hluboký vhled do nahrávky. Referenční Luxman DA-06 patří k té lepší půlce, i když i on má na rozdíl do Meitner MA-1 menší problém. Předřazení iUSB3.0 před Luxman DA-06 znamenalo lehké zpevnění zvuku a dávku dodatečného rozlišení s klidnějšími nejvyššími frekvencemi. Zároveň byla reprodukce subjektivně „okradena“ o malinkou dávku vzdušnosti a nabyla určité tvrdosti. Celkově pozitiva ovšem značně převažovala.

Podobné je to u sborového Bachova Mass in B minor v podání Collegium Vocale, kde jsou jednotlivé pěvecké rejstříky lépe ukotveny v prostoru a neshlukují se. Zřetelnější je prostorová informace s prominentnějšími detaily, které ovšem nenabývají na ostrosti. V případě výběru sólových skladeb pro housle z alba Con moto (Vivaldi) v podání Giuliana Carmignoly se dá hovořit o lepším zobrazení „těla“ sólových houslí a jejich lepší ukotvení na reprodukované scéně. Zvuk je celkově klidnější, s lepším fundamentem na nejnižších frekvencích a s lepším rozčleněním nástrojových sekcí malého barokního ansámblu Accademia Bizantina, který se částečně na nahrávání podílel.
Piano Concerto No. 9 in E flat major ("Jeunehomme", "Jenamy"), K. 271, kde se potkávají dvě ikony světa klasické hudby Alfred Brendel (koncertní křídlo) a sir Charles Mackerras (dirigent) za doprovodu Scottish Chamber Orchestra, zní přes iFi klidněji a uvolněněji. Opět vše provází klid na vysokých frekvencích a dobře definované spodní pásmo. O něco lépe je prezentována také dynamika záznamu. V případě klasické hudby jsou přínosy zcela zřetelné bez ohledu na užitý převodník. Vliv byl podobný u převodníků Luxman DA-06, Luxman DA-100, Yamaha CD-S2100 a Marantz DAC-1. U posledních dvou jmenovaných převodníků, respektive přehrávačů, byl vliv stěžejní.

V případě rockových a popových žánrů iFi uspělo také, ale rozdíly jsou vzhledem k méně komplexním a často i méně kvalitním nahrávkám kosmetické a často velmi těžko definovatelné. Celkově lze ovšem shrnout vliv regenerátoru USB signálu i zde jako jasně slyšitelný. Basové linky jsou lépe definovatelné a často lépe vysledovatelné napříč reprodukcí. Některé ostrosti nahrávek a zřetelné sykavky se chovají o něco způsobněji, aniž by byly rozmazány. Velmi dobrým testem se ukázalo být také album Random Access Memories z produkce Daft Punk, které se pyšní slušným dynamickým rozsahem a velmi solidní kvalitou nahrávky. Z reprodukce toho alba srší více energie a důrazu. Našlápnutější skladby mají menší tendenci ke slévání u syntetizátorů a různých doprovodných samplů.
Pokud bych už měl najít na iFi přeci jen nějakou chybu, což lze velmi těžko, tak se zdá, že oproti velmi drahým digitální transportům z dílen Aurender iFi chybí trošku té organičnosti a spojitosti. Pokud byste chtěli vědět, o čem to mluvím, pak si pusťte špičkový CD/SACD přehrávač a pak následně ten samý záznam skrze jeho USB/SPDIF digitální vstup. Většinou budete hodnotit zvuk z optického média jako přirozenější a klidnější. Propojení mechaniky s D/A částí skrze rozhraní I2S se zdá být často lepším řešením. Vliv digitálního transportu na výkony libovolné USB převodníku se ukazují jako stěžejní a praxe ukazuje, že pouhé využití počítače jako transportu se ukazuje ve vodách špičkového audia jako nedostatečné.